tvrdá a chmurná
vyrostla z kamení,
ze slunce vzpurná,
z noci v tmách mámení.

dřevěná školo,
rci nám, kdo rozdrtí
to naše kolo
černých běd se smrtí.

dřevěná cerkvi,
vydej hlas nad palouk,
vždyť i ten štěrk ví,
jak nás tu život stlouk’.

z hor teče voda
a ze skal kamení,
škoda, ach škoda,
že v chléb se nemění.

škoda, že bývá
i člověk kámen jen.
ty noci tklivá:
kámen byl zavražděn.

sype se skála,
ubíhá bystřina.
tvrdá jak stála,
stojí zas dědina.