proč se stále někdo s něčím loučí
jako v jizbě pod blikavou loučí
chudý stařec s mrtvou stařenou?
dál ta voda hučí po lučinách,
dál ty bory šumí po skalinách,
květy z jara zase rozkvetou.

proč tu stále dává někdo sbohem
jako babky na krchově s hlohem,
nemohoucí umřít ani žít?
mnoho zem ta pochovala pánů,
mnoho kvetla, mnohou snesla ránu,
chudý na ní dřel a bude dřít.

zastavily se snad boží mlýny,
sečteny jsou zásluhy a viny,
přišel poslední den soudící?
neloučí se lid můj s žádnou půdou,
neloučí se s uhlím ani rudou,
neloučí se s tvrdou ornicí.