Cit tesknoty mě rozvlnil:
tak sám jsem s čertem tady zbyl
v prostoru pustém bez mezí;
i za pracku jsem zmetka jal
a maně se jej vyptával:
„Co dobudou ti vítězi?“

„Co dobudou?“ jak opice
se ušklíb po mně, „velice
se divím, brachu rozmilý,
proč v líc chceš zírat příštím dnům,
proč neřekneš mi perfectum
a neptáš se: co dobyli?

Vždyť tady dá se povídat,
je toho dnes už slušný řad,
co přivezli vám kořistí,
Krvavý Tůma zápisy
už dávno o tom robí si,
z nichž můžeš vše si vyčísti.

Ta první a ta největší:
lid český má dnes v bezpečí
svou mariánskou houfnici:
dva muži s velkým zapřením
ji zachránili s uměním
ze tlamy zhouby zející.

[ 101 ] Krvavý Tůma šátek vzal
a opatrně podvázal
jí křídlo v pravý okamžik,*
a prozřetelná Sybilla
v daleké Vídni čistila
několik všemohoucích klik.

Toť první věc a největší.
Však minulost jak dosvědčí,
že zůstala též jediná.
A chceš-li tedy pozor dát,
já dále mohu odkrývat,
co budoucnost jim ještě dá.

Ve Vídni bojce pozvou si
a dají jim tam pod vousy
plničké voné talíře,
kde ryby budou, ptáčata,
zvěř lesní, drůbež pernatá –
i najedí se k nevíře.

Pak nadělaj z nich hofráty
a ozdobí jim kabáty
a poví jim pár vlídných vět – –
A boží boj či z vděčnosti
odloží svoje tvrdosti
a sloužit začnou o sto pět.

A sloužit budou v službách všech,
dokud jim bude sloužit dech
a konečně i bez dechu

___________
* Viz zpěv I.
_________________________________________________

[ 102 ] a byť i šle jim praskaly
a ať se oči zakalí –
v té službě najdou útěchu.

Pak skane večer veliký.
Už plazit budou jazyky,
už jako mouchy na podzim
polezou mdle. A chabým rtem
se budou ptáti kolkolem,
zda ještě co se káže jim...*

Však než to přijde, vykonat
se musí, co chce dějin řád:
Nalézt se musí Lipany,
kde z bojců ti, kdož moudří jsou,
těm druhým lebky rozbijou
a nastane mír vítaný.

Pak dávno slibovaný ráj
se snese na ten český kraj
a zlatý věk vám nastane:
Thun, Brynych, Švarcenberk bez not
pět budou s vámi o závod:
„Kde domov můj“, „Hej Slované“.

Váš sedlák, kořen národa,
když zrovna z nouze neprodá

___________
* Zase poněkud temné místo. Nenaráží snad básník svými pochmurnými obrazy na následky bitev lipanské (o níž se doleji docela výslovně zmiňuje!) a bělohorské? Nebylo by divu: z rozháraných poměrů daly se docela dobře tušit následky a věci příští. A dále: básníci jsou věštci.
_________________________________________________

[ 103 ] zděděný otecký svůj lán,
nalezne tolik ohledů,
že bude vždycky k posledu
jen českou řečí fendován.*

Na sociály dá se šroub
a do zlovolné huby roub –
je čeládka ta mizerná,
jež bez rozvahy bez řádu
do státních pevných základů
jen dynamit svůj klásti zná.“ –

Čert dál chtěl mluvit, já v tom chyt
jsem monologu jeho nit
a myslil: „Zvíře pitomé,
teď prolet nápad mozkem mým
a jím hned ztuha přiškrtím
pekelné tvoje renomé.“

A nahlas pravím: „Zdá se mi,
že ztemnělými brejlemi
se díváš jejich na práci,
však zapomněl jsi vítězství,
o němž svět celý dnes už ví:
co říkáš zmaru punktací?“

„Tys přec jen snílek veliký
a z vlastenecké kroniky,“
čert jaksi vážně propoví,

___________
* Stalo se. Ovšem, až v roce 1897. Ale zařízení to – totiž fendování sedláků po česku – se neosvědčilo, pročež bylo 17. října 1899 zrušeno.
_________________________________________________

[ 104 ] „jsi málo lap. A celá věc
jak prosta jako příběh přec
o Honzovi a Vaškovi.

Váš Honza: ,Já chci!,‘ tiše děl
tu Vašek: ,Já ne!,‘ zaječel
a pak byl Honza bit;
kdyby byl Honza vzdoroval,
Vašek by býval horoval
a moh též pravdu mít.*

Však že dnes Honza ubohý
nemůže více na nohy,
je Vašek prozřetelný rek –
a zatím je to pralidský
jen malý lapsus logický,
abych to věcnou formou řek.“

Čert umlk. Já jsem schlazen byl,
však ne dost jist. I umínil,

___________
* Koho vlastně Honzou a Vaškem tuto básník míní, je zase neznámo. Dokladů z těch časů není. Teprve v XIX. století lze nalézt jakousi nit k porozumění: Slovo „Honza“ zdá se být zvlastenečtělou formou křestního jména zbankrotělého českého „Staročecha“, „Vašek“ pak je obdobnou formou křestního jména syna tohoto obchodníka, ale syna nezdárného: vlastního otce zabil a patrně aby trestnímu stíhání za ten čin ušel, překřtil se na „Mladočecha“. Nemesis však jej nespustila se zřetele: V obchodě po zavražděném otci vede si rovněž ledabyle, byl nucen prohlásit bankrot a zhynul kdesi bídně a neznám. Jenže zprávy tyto
_________________________________________________

[ 105 ] že časem půjdu k Táborům,
ke Krvavému Tůmovi,
on jistě čertu odpoví,
jak, co a proč. On pln je dum

a pravd a gnom. Je ozdoba.
Sám, historická osoba,
zná historii nejlépe.
Snad vtipnější je než můj ďas.
V svůj arsenál jej stopí as
a řádně čertu vyklepe.

Už obzor byl kol ztemnělý,
my náhle s mračny letěli,
jak ďas už vůbec cestuje:
bez zavazadel, bez peněz
atd., jak to svižně kdes
Vrchlický barvou maluje.*

___________
nemohou se nijak vztahovati na století XV., v němž báseň naše vznikla – za kteroužto okolnost obojího způsobu arci nemohu a prosím, aby kritikové se spokojili tím, co bylo v mých silách, a uznali, že jsem aspoň něco našel, co se přesně vzato, k věci docela nehodí. Ut desint vires, tamen laudanda est voluntas.
* Vrchlický – viz několik poznámek na stránkách předcházejících. Že by byl maloval „obrazy“, a docela „svižně“, jak básník náš tvrdí, není odnikud jinud dokladů a také se nic podobného nezachovalo.
_________________________________________________