[ 70 ]
Letí jarý sokol,
křídloma třepoce,
plaší labutěnky
jasném na potoce.

Neletí to sokol,
Rokycana jest to,
bratry sílit v bohu
jede v dálné město.

Na hlavě má biret,
pod biretem hlavu,
tělo zhaleno je
do kněžského hávu.

V ruce jeden svazek
„Demokrita“ třímá,*
ostatní pak čtyři
v kutně schovány má.

Čte a jede, jede,
libuje si cestu,
konečně se blíží
k hrazenému městu.

___________
* „Demokritos von C. J. Weber“ byl, zdá se zamilovanou knihou našich předků. Zde v XV. století Rokycana, v XIX. století ji čítal poslanec dr. Herold – odkazuji ostatně na svůj spis: „Co čítávali staří Čechové“.
_________________________________________________
[ 71 ]Velkolepý pohled!
Chválím za něj bohy!
Před bránu ven vyšlo
vše, co má jen nohy.

Muži, ženy, děti,
statní veteráni,
Sokol, hasičové
stojí k přivítání.

Banderium s hudbou
a družičky v davu,
za humny pak hmoždíř
duní v tuto slávu.

Starešina šedý – –
– – – – – – – – – –
Ty však výše vzhledna,
čtenáři, si přečti,
co jsem řek sub 1.

S malou variací:
„Rokycana“ čti tam,
kde rek, hejtman, bratr,
jako podmět zní tam.

Ovšem odpadnou zde
opulentní hody,
páter Rokycana
požívá jen vody.

Potom bylo méně
žáru v řeči jeho,
za to hlazenosti
slohu klasického.
[ 72 ]Ale v jádru mluvil
o vojích, jež vždycky
potřel božích bojců
houfec energický.

Z Nalžova pán zdrcen,
zničen z Tachov kníže
i Klimáska vojsko
země prach už líže.

S novou četou strojí
Kazimír se v pýše –
ale to už dále
viz, čtenáři, výše.

Všecko si tam přečti,
jak jsem shora podal –
Rokycana též tak
vrahy slovem zbodal.

Lid mu také jásal,
přisáh bojovati
a s božími bojci
věrně vytrvati.

K sociálům byl však
trochu humánější:
Když je hlasovací
právo ukonejší,

ať se staví k urnám,
ať své lístky dají –
ty však neváží se
ani nečítají.
[ 73 ](„Chlapík Rokycana!
Je to světlo světa!
Však on studuje to
hezky dlouhá leta!“)

Tak jsem zahulákal
kolem na vše strany
nad Kolumbským vajčkem
popa Rokycany!

Než dál všecičko už –
jak to stojí výše,
i jak přijel biskup
svaté římské říše.

A já též už potom
podle šimla plesal,
když lid táboritský
na kolena klesal:

Ďas by v tom byl, byť se
to tak, onak spředlo –
by se tobě, lide,
dobře nepovedlo!