[ 106 ] Přicházíme, bohužel, k odílu, který je v Rukopise troskou. Třikrát pravíme: bohužel! Neboť ze zachovalých jednotlivých veršů a slok vidno, že zde leželo centrum, těžiště celého eposu. Zde byly líčeny boje našich slavných předků, zde byly dojista úžasné popisy strategie a taktiky, vlasteneckého zápalu, msty za kostnickou hranici – a to vše je pryč... Pryč, – jakoby toho nikdy nebylo... všecko potopeno, jako zvon báje v moři věčnosti... Zde byli bychom viděli, jak naše poesie vynikala nad slavenou tehdy poesii italskou i nad německé Nibelungy. Stokrát trestuhodná je opovážlivost člověka, jenž před třemi sty a několika roky vydal báseň naši v Rozhledech (1895–1896): v předmluvě, kterou tam předeslal (a kterou též v našem vydání otiskneme) cynicky praví, že musil škrtnouti 60 zpěvů velebné naší památky – měl tedy Rukopis celý, zachovalý... Škrtl 60 zpěvů barbarskou, koňaskou svojí rukou a prokletou náhodou ze zachovaného rukopisu právě těchto 60 zpěvů padlo za oběť hloupému klukovi sluhy-ignoranta z vinohradského musea.* Habent sua fata libelli! jak , bolestné je to slovo starého římského klasika! Kde jsme mohli býti!? Jak báječný, velkolepý pohled by byla otevřela tato část do života našich předků! Jaké postavy, jaké gigantické karaktery by bylo líčilo pero básníkovo! Národe ubohý, zaplač nad ruinami jako Jeremiáš nad Jerusalemem, jako Marius nad Karthagem!
___________
* Viz můj úvod na začátku knihy.
_________________________________________________

[ 107 ] Než poděkujme Pánu Bohu i za to, co zůstalo, i tak máme svou Illiadu, své Nibelungy, své Slovo o pluku Igorově v jedné ohromné básni – a děkujeme nebi za ty „Boží bojovníky“ tak, jak jsou; snad časem šťastnější ruka objeví třeba opis – já zavru klidně své oči k poslednímu spánku s díkem za to, co bylo popřáno nebem objeviti mně. Zachovalé verše, jež tuto podávám, jsou: 1. Exordium starého básníka k Musám. 2. Trosky z líčení boje „Božích bojovníků“. V knihách, které vydám, pojednám zvlášť o této části naší památky. Genius velikého Zákrejse nechť mě osvítí, abych podal komentář důstojný velikého díla z dávných dob.