Noviny? Ne, díky, díky.
Vždycky v životě jsem žehnal
týdnům těm, jež žil jsem v dálce,
že mám čisto, klidno v duši.
Z novinek teď zajímá mě,
když se zjeví v restauraci
noví hosté: zprvu plaší –
pak se zvolna osmělují –
pak se zdravit kolem začnou –
co zas jiní odcházejí:
sžili se tu,– loučí se tu
jako přátelé už dávní –
s čepicí on – ona s kytkou –
sklepníci se uklánějí
za zpropitné – výsek žití –
obraz jeho – mě to baví
víc než celá politika,
špína domácí i cizí.
Noviny sem? Díky! Nechci.