„Tak, jarní verše? Co s tím tretem?
Ten otřepaný obsah znám...
vše šperkováno sluncem, květem –
kam chce s tím tenhle člověk – kam?“

Tak bouří čtenář můj as letem,
já, vinník, pohnut naslouchám –
a – co kdys Pilat moudrým retem
děl – šeptám také plaše sám:

„Co psal jsem, psal jsem.“ – V synu Mus
vždy vězí pantheismu kus
a s jarem vždy už divná krev

se hnedle vžene do všech cev,
a člověk jda s ním krok co krok
na papír hodí vždy pár slok...