Ty jarní slunce, jedno je mi žel –
a nejen mně, i srdci mnohých přátel:
Ty vylákáš ven roje brouků, včel,
zvěř země, ptactvo nebes do své dílny –

toť v pořádku. Však v lesku tvojich střel
za humna vyjde český cestovatel
a žel, ó žel a třikrát ještě žel –
pak cestopisec navrací se sdílný

a vtipný. Poví vše, co jed’, pil, snil,
co myslil, mluvil, s kým se spřátelil –
vše plno vtipů, nápadů a ducha...

Tvým teplem, slunce, nechť kopřiva hluchá
i rulík, blín se v akkord jara vmísí –
však proč nám plodíš též ty cestopisy!