Vše je tak staré, opotřebované,
kam člověk okem jenom zavadí...
Šedivá nuda ze všech koutů vane
a tou se věru život nesladí.

Nadšení, verše, cíl, kam lidstvo plane,
i fráse s prázdným stínem v pozadí,
finessy, jindy pěkně pilované,
i vtip i slzy – všecko provádí

své kotrmelce nejapně a mdle
a staře, staře... Člověk v zoufalosti
s hazardní touhou ždá už budoucnosti:

ať ničemné, ať jedovaté, zlé
bez jasu, harmonie, bez všeho –
jen ať je to zas něco, něco nového!...