Jakby v alej odlesk vlít’
dalekého požáru:
zlatí se jím stromů řada,
plochy černých kočárů,

v něm se vlní promenada,
blýskne přimhouřený hled,
špička hole, šperků kmit,
hedváb dámských toilett.

Dálný západ jeden nach.
Zrůžovělý zlatý prach
chví tam kolem holých vrb.

Nade hlavou v nebesku
bílý, mdlý a bez lesku
měsíc tkví co malý srp...