To nebyl déšť – to parfum zdravý
pokropil požehnanou zem:
jdeš mokrou mezí... v lístkách trávy,
po klasech visí kolkolem.

V něm voní douška, z dálky sem
bez, střemcha intensivně zdraví,
a prsti zápach pronikavý
a řepky dech se chvěje v něm...

Sám zdáš se náhle prosycený
tou vůní... chvěje suchopárem
tvé duše... padla do krve...

A maně myslíš na rty ženy,
jež líbal’s prvním čistým žárem
v svých mladých letech poprvé...