Na rozcestí, jak starý Herkul kdys
– bůh odpusť mi ten příklad odraný –
teď stojíš ty. Dvé cest před sebou viz
a vol: Ta prvá prostranný

je pruh, bez boje, ba i bez rány
jí půjdeš. Je plna. Jdi, jak šlo se kdys,
jak druzí jdou. Máš potlesk všestranný,
pych národa, čítanek zdoba ty’s –

jsi slavný muž. Ta druhá cesta – ne,
to není cesta, jakýs divý sráz,
jdeš vzhůru, možno, že tam srazíš vaz,

jdeš sám a sám... Jen stopa zůstane...
Jí za věk půjdou snad... a pak se stává dosti,
že laur tam vloží kdes na hrst tvých bílých kostí...