Je starý zámek; – věk náš moderní
do něho vtrhl s drsnou skutečností:
kdys luzné dámy, páni nádherní –
teď bataillon vojska v sobě hostí.

Park zpustl; v šedé tůni jezerní
se prává prádlo, je v ní žab též dosti...
ach, co tu šlo kdys v době večerní
as drobných nožek... snění minulosti...

Kluk strážmistrů v ní rybky chytá dnes.
Na korek vlasu nedočkavě civí –
teď bere jistě – bože, to je tíha!

Na udici se pantoflíček míhá,
stařičký, sešlý, přeska samá rez –
a kluk se mu jen s indignací diví...