Jak bezelesklý žlutý štít
je měsíc v siné pole vbit,
a z dola roztrhaný lem
mu tvoří les svým obrysem.

A ze strany té hlučí sem
vířivý, ostrý, žabí skřek,
a je to, jak bys slyšel znít
hřmot velkonočních řehtaček.

Jak ostříbřených plazů dvé
koleje běží u nohou...
Hvizd zaleh’ z dálky modravé,

tři oči mžikem krvavé
tam v jakéms ohbí zamihnou...

I žáby končí píseň svou
a zmlká jedna za druhou...