„To čisté svaté velké umění,
jež sluncem je nám v žití zášeří –“
To lesklých slov je pěkné skupení –
však v svatost tu se nic už nevěří!

To poetové ještě někteří
tak někdy plaše mluví ze snění –
řeč jejich se však přísně neměří,
jest to jen jakés choré blouznění.

Umění! K smíchu! Hlavní věcí jest,
co, kdy a kolik procent může nést,
krom sportů ovšem, pro něž lidstvo plane.

A umění – to vyznat neškodí –
se dneska ani za sport nehodí,
je v něm už vše tak fádní, otřepané.