– Příteli A. E. Mužíkovi. –

Kam padne, poeto, krev tvoje kypící
a mozku tvého kus, jež zavřels ve svém díle?
Komu chce kniha tvá nést vůni sílící,
již dýchá z duše tvé to božství ušlechtilé?

Neptej se, nezkoumej! Dnes vážní kritici
dle oka napíšou cos o tom ledabyle,
z tvých veršů studentík vždy láskou nyjící
si robí akrostich pro památník své milé.

Jen četná družina těch drobných literátů
tvé verše popadá a zhltá v jednom chvatu
a radost přátelská jim v líci zaplane,

když vidí, že už mozek tvůj se ztrácí,
že arterie tvé už dokrvácí,
že vůně brzy z duše vyvane...