Ta víra v lepší časy budoucnosti...
Ve změně všeho září bez změny
jak maják, jehož zlaté plameny
se lijí v bouř a ve tmu zoufalosti.

Tu člověk, když mu ráj byl zavřený,
as našel ve své teskné šílenosti –
ta jako odkaz otců vznešený
jde s lidstvem od věčnosti do věčnosti.

Teď došel k nám... Mře naše století,
před sebou tmu a na rtech prokletí,
čtem závěť už... zní otřepaně dost,

ne podklad ani zásvit jediný,
jen víra zas ta v lepší budoucnost –
a už i ta má značné trhliny...