Nebe je tmavé. Mračen kůr
se bez hnutí zdá na něm tkvít,
jen místem protrhlinou chmur
zří hvězdný pohádkový svit.

Van větru v okno moje vlít’
a s ním se nesou roje stvůr,
pár komárů, pár nočních můr,
jež začly v lampu moji bít.

A náhle slyším v zděšení
se střechy pláč a úpění –
oh, koček noční umění!

Zavírám okno. Věru již
i božské přírody té říš
zná protivnou být nanejvýš...