Jsou rouhavé to černé slabiky,
jež se mi dneska v bílý papír derou:
Já nemiloval nikdy antiky,
já necítil z ní nikdy vůni sterou.

Mně zdála se jak herbář veliký,
kde suché listy kryty plísní šerou,
kam hrobní zápach vábí červíky
ty žluté, moudré, jež z nich stravu berou...

Jen staré Římany mám nyní rád,
ne pro bohy, ne pro verše a boje –
to všechno je zas plesnivý ten sklad –

Mám rád je, že už v tento dávný čas
cenili nad vše zlatý lesklý vlas,
vlas zlatý lesklý, jak má žena moje...