Tik-tak... zní monotonně se stěny;
však začni pozorně mu naslouchati:
to s bohem dává čas ti ztracený,
jenž se již nikdy, nikdy nenavrátí.

Ne, nikdy již... ty cítíš zděšený,
že i tvůj život se v tom tik-tak krátí
a cítíš, jak stesk jakýs šílený
tvou celou duši bezeměrně chvátí...

Eh, marno vše. Toť lidské praktiky:
V své domýšlivé kdysi moudrosti
dal člověk jazyk přísné věčnosti,

však moudře dal jí jen dvě slabiky –
a nyní uštván tony zvuku toho
ví, cítí, že i ty dvě bylo mnoho...