Luh poesie zkvet’ nám krásně,
toť přejných hvězd je blahý vliv;
a jak se u nás rojí básně –
to nikdo nezřel jaktěživ!

Hoch v letech, kdy měl špačka dřív,
má nyní veršů plné dásně,
je třeba, bys jen brvou kýv’,
a začne chrliti je hlasně.

A stroje tisku kvílící
pracují parou nocí, dnem –
už papíru se nedostává!

I nad hvězdami věčná Sláva
své čelo sklání nyjící
nad orvaným svým vavřínem!