Dnes modré nebe rozlívá
vychladlý jakýs chabý svit,
a nač se zrak tvůj zadívá,
tam zdá se smutný úsměv tkvít.

Nějaká bolest tesklivá
ti začne náhle hrudí znít,
jak když ti v posled zakývá
kdos šátkem a chce v dálku jít...

A v duchu vidíš známou ves
u prostřed stromů zažloutlých:
na rudý hřeben kostelní

se vlašťovek roj nyní snes’;
jich švehol tichým krajem zní –
to loučí se, než letí v jih...