Jí, pije, myslí, jako člověk žije,
nač vzpomeneš si, všecko najdeš v ní:
klid, žár, hněv, láska, prosa, poesie,
naivnost, chytrost, radost, kvílení –

Kdo zná ty tony, kdo můž’ sečísti je
a říci, jakou logikou v ní zní?
A přece je to luzná harmonie,
ta nejluznější všeho stvoření!...

A co v ní nadlidského! Znáš ty chvíle:
Cos udělá, cos řekne... tobě zdá se,
to slovo, čin že bytost její schvátí

a výš ji nese, až to čelo bílé
až kamsi k hvězdám na obloze pne se...
Ty, červ, chceš jí jen nohy zulíbati...