Jak člověk slušný, autor zdvořilý,
můj čtenáři, před touto zimou lednou
se loučím s tebou! (Zimu prožili
jsme již, však jsem to také popsal jednou.)

A jest-li moje verše zvířily
v tvém nitru stesk a bolesť bezprostřednou –
pak tisknu ruku ti... my platili
as stejně cenu živoření bědnou.

Však jest-li klidně’s desky jejich sklopil,
nic necítil a pranic nepochopil –
pak skloň sluch k hlasu mému věštčímu:

Jsi šťastný tvor a nevyboč z té dráhy,
plať daně, střídmě jez a spat choď záhy
a teplý oděv kup si na zimu!