Hle, taková je vděčnost poetů!
K nim dobrý člověk důvěřivě chvátá
a co má v srdci, má i na retu,
a v srdci plno poctivého zlata.

Ten milý poet dá Ti v odvetu
– a tu je vděčnost jeho vrchovatá! –
pochybných hořkých hrstku sonetů,
podzimní sklizeň jeho právě sžatá.

Jak málo je to – sám nejlépe vím...
Však co lze jenom sklízet na podzim
a v cizí půdě, vzduchu nezdravém?

A Ty, jenž jsi to všecko klíčit zřel
a zrát, když jsi tak věrně se mnou šel,
vem to jen všecko nyní, bratře, vem!