Odraná hruše v středu pustých lad,
jíž chladný vítr semo tamo hází...
Proč jen ten obraz dneska napořád
mi hlavou tane... Přijdou brzy mrazy,

šlehavý sníh zřím vzduchem poletat,
a místy se jak rubáše cár sází...
ta hruše stojí v středu pustých lad,
a vítr snětmi semo tamo hází...

Ty mládí moje, mládí nevrátivé!
Ty žití moje, v němž už život svad’!
Mé smutné dny, dny šeré, živořivé!...

Jak sníh ten šlehá! Jak se hustě sází!...
Ta hruše zdraná v středu pustých lad,
jíž chladný vítr semo tamo hází!...