Mám jisté jméno mezi lidmi těmi,
jež čtení veršů dosud opíjí;
i talent prý – jak vždycky dozná se mi,
i když mě kritik jinak zabíjí.

Básnická sláva! Patřit ve své zemi
k národa chloubám, k oné legii,
jež vítězně jde věků peřejemi,
kde bohů rod i králů pomíjí!

Náš praot, Homér, žebrák byl a slep
– tak fama praví – možnost je tu blízká...
a mythus tím jen dojemnosti získá...

My děti jeho – ach, ten chléb, ten chléb!...
Za pětku často dal bych slávu svou
a talent ten dal ještě náhradou!