Dřív nebo pozděj – ale jednou v žití
ta chvíle přijde: padne odkuds rána;
je netušená, nikdy nečekána,
a pod ní se tvůj celý život sřítí.

Ta nezabijí – ale horší býti
smrt nemůže: je duše rozedrána
a zlomena, a zní v ní věčná hrana,
ji nelze vyhojit, ne utišiti.

Ty žiješ dál sic – se staženým retem
z těch trosek žiješ; při té hrozné práci
jsi tich – to že už k vzteku není síly –

tak, troska sám jsa, vlečeš se tím světem –
a bídu tuto spolubližní milí
svým eufemismem zovou resignací.