Byl barák to prostý, dřevěný,
jenž změněn byl na hospodu;
tam pili jsme mok temně červený,
byl vytlačen z letošních plodů.

Den celý mračen čeřeny
se táhly od východu
a na ty alpské hřebeny
stříkaly drobounce vodu.

Však za to večer byl třpyt a klid...
hlubokou roklí bylo nám jít,
tam seděla ozvěna lkavá.

A my tam stanuli na chvíli
a německé echo to učili
řvát naší otčině: Sláva!