Ty orgie, jež žijem v jizbě mé!
Kdy paní Hedva plní šálky čaje,
cigaro plá, a my se noříme
v ty milované, nekonečné taje!

Poesis! Krása!... Boje svádíme,
kde sofisma a vtip svou roli hraje;
ty, trochu klassik, chladný k vervě mé,
já, Jakobín, jenž autoritám laje,

tak zápolíme. Že tím proudem řečí
z nás nikdo druhého už nepřesvědčí,
to víme předem... K druhé, třetí ranní

však spokojeně ulehnem’ si k spaní
a ve vzpomínce na ten boj svůj parný
říkáme z Titem: Den ten nebyl marný...