1. posel: Lev na špičce svatovítské věže otočil se zadkem na Prahu a nechce se otočit jinak.
Dr. Kramář: Nepletu se do cizích záležitostí. To je věc páně arcibiskupova. Oznamte to panu kardinalovi.
2. posel: Nebožtík Julius Grégr se obrací v hrobě a hřmotí tak, že si všichni nebožtíci okolo stěžují, že nemohou spát.
Dr. Kramář: To je proti pánubohu! Anýži, doskočte na Olšany a řekněte mu, aby dal pokoj!
3. posel: Sýčkové a netopýři se rozmohli po celých Čechách a Moravě. Za bílého dne poletují v takových houfech, že není slunce vidět. A vrány a havrani lítají s nimi a krákorají skuhráním strašlivým.
Dr. Kramář: Škodí to živnostnictvu?
Dr. V. Tille: Myslím, že ne. ale snad agrárníkům.
Dr. Kramář: Pak je to věc Udržalova. Nepletu se do cizích záležitostí. Co se děje ještě?
4. posel: Klerikálové –
Dr. Kramář: Nechte jich na pokoji. My jsme aklerikální. Ještě něco?
Dr. V. Tille: Už nic, pane doktore.
Dr. Kramář: Pak tu nemáme co dělat. Do řady mládenci! Jste tu všichni?
Maštálka: Všichni. Čtrnáct mužů.
Dr. Kramář: Tak pozor! Musíme zachránit Vídeň. Jako Sobieski. Půjdem hlasovat pro branou předlohu. Udržale, jdete s námi?
Udržal: Jdu. Budeme také hlasovat pro ni, ale slavně prohlašujeme, že vaši politiku neděláme.
Dr. Kramář: To je proti pánubohu. Jste blázen či šílenec?
Udržal: Nerozčilujte se, hlasujeme pro.
Dr. Kramář: A ták. Tedy do řady s námi. Pozor mládenci: Jedna, dvě – jedna dvě! A zpívejte tu naši starou hymnu!
Sbor:
Mlčet, hlasovat
a diety fasovat – –

(Odejdou.)

Chvíli ticho po Čechách. Jen s Marianské šance lze slyšet tleskání malty a zpěv zedníků:

Stavíme zde pěknou chaloupku,
všecko čisto jako na sloupku,
mistr Ohmann plány nadělal,
my stavíme, budem stavět dál.

Tma. Najednou spadne na zem spousta černých pánů. Všelijaké Milosti a Vysocedůstojní a + Milostiví a Veledůstojní a Důstojní a Amplissimi.
Všichni (dopadnou, postaví se a pozdraví): Pochválen buď pán Ježíš!
† Milostivý Josef z Hradce Králové: Pochválen budiž! Tma nevěry ohrožuje naši českou zem, bratří v Kristu. Bůh je láska a smilování. Neklňte a nedějte klnout středověku: v jeho tmě bylo líp, poněvadž tmu tu přečasto ozařovaly hranice kacířů. Neboť Bůh ve svém milosrdenství nechce smrti hříšníkovy, ale aby se obrátil a živ byl –
Huyn: Ich verstehe kein Wort!.
Skrbenský: Macht nix, ich nur wenig.
† Milostivý Josef (pokračuje): Libě pozoruji činnost našeho kléru, zvlášť mladšího: jako ostříži dávají pozor, aby nebyl uražen cit náboženský a dopadnou-li takového zlolajce, hned jej odevzdávají rameni světskému k potrestání, jakož praví náš Spasitel: a kdož by řekl bratru svému rácha, hoden bude pekelného ohně. Bratří v Kristu, vy Vele- a Vysocedůstojní sluhové i pastýři, jakož dí svatý Pavel: Všeho okus a nejlepšího se přidrž, tak i my můžeme se zadostiučiněním nemalým konstatovati, že v tomto státě jsme napravili mnohé poklesky dějin, ale půl práce, žádná práce, jak říkával náš veliký světec Jan z Nepomuku. Blahoslavení pokorní, neboť oni Boha viděti budou, dí Písmo, my však, Vysoce- a Veledůstojní páni bratři, musíme se snažit, abychom celý stát tento přivedli úplně na cestu Pravdy Boží a vrátili jej matičce Naší, Svaté Římské Církvi, jakož nařídil Hospodin, abychom předem břevno z oka svého vyvrhli –
Reyl se hlasitě rozpláče.
Huyn: Was plärrt der Kerl?
Burián: Gewissensbisse wahrscheinlich Euer Gnaden.
Huyn: Kommt so was noch vor?
Skrbenský: Hie und da, scheint so.
† Milostivý Josef (pokračuje): a potom šli a-a-a –
Sahula: a bližnímu vytloukli oči i zuby!
† Milostivý Josef: ano, tak nějak to je, pamět opouští mě, kmeta. A jakož dále stojí psáno, že dobře jest modliti se v skrytě, budeme i dále tříbiti, aby plevel náš byl čist od pšenice a ta byla uvržena do věčného ohně. A jakož zaseje psáno, že hodenť je služebník mzdy své, nedáme ani haléře z toho, což našeho jest. Ze všech těch, Vele- a Vysocedůstojní páni bratří, nad vodičku studánky jasných důvodů, je zřejmo, že nemusím dále dokazovat, jak užitečen pro Svatou Matičku Církev Naši je sjezd eucharistický a doufám a chci věřiti, bratři milení, že se k němu do posledního i se svými drahými dostavíte. Ke konci vzdávám vroucí díky naší čacké žurnalistice, našim velebným,abych tak řekl, brkům a volám požehnání nebes na hlavy jejich a osvícení do hlav jejich, jakož náš Spasitel již řekl: Schovej meč svůj do pochvy, což nevíš, kdybych chtěl, že by Otec nebeský legie andělů poslal na obhájení moje? Končím křesťanským naším: Pochválen buď pán Ježíš Kristus!
Shromáždění: Až na věky věkův! Amen.
Prof. J. Čelakovský: Milosti, Eminence a Excelence, Vysoce- a Veledůstojní pánové a pánové důstojní! Jako rektor české university, člen strany svobodomyslné a jeden z nejstarších Sokolů, dovoluji si pozdraviti velebné shromáždění vaše jmenem všech těch korporací.
Huyn: Schön. Danke sehr.
Dr. Hruban: Vysoce- a Veledůstojní –
Huyn: Was wollen Sie da?
Shromáždění: Ježíš Marjá, on je tady! Proč nehlasujete ve Vídni pro branou předlohu?
Dr. Hruban: Deposedovali mě. A pak – mé místo je vždy tam, kde je Církev bojující!
Huyn: Gut gebrüllt, Advokat!
Dr. Hruban: Dovoluji si jenom upozorniti, Vysoce- a Veledůstojní pánové, že sjezd svaté Eucharistie, patronky země české, má háček –
Skrbenský: Naše patronka? Ah, to je zajímavé. Burián, napíšou si to jmeno!
Dr. Hruban: Vy víte, že jeho Em. pan kardinál arcibiskup kníže dr. Nagl je Němec a sice i v náboženském ohledu Němec, že dr. Neumayer, purkmistr města Vídně, zavírá české školy a týž Neumayer bude jaksi hostitelem kongresu, že obcovací řeč bude německá – slovem: mám obavy, aby nevěrci a odpadlíci neužili těchto okolností k útokům na naši Svatou Církev. Zde v Čechách je pánům hej, zde bdí nad nimi dr. Kramář, ale u nás, na Moravě by to mohlo nést velmi zkázyplné ovoce. Pochválen buď pán Ježíš Kristus. Já domluvil.
Huyn: Der Kerl hat Recht. Wo ist der Schramek?
Reyl: Nicht da, Euer Gnaden.
Hůlka z Budějovic: Když se to vezme kolem a kolem, je to velmi závažné, ale když se to vezme obráceně, je to také velmi závažné.
Skrbenský: Sehr richtig, tágy zi to myzlím.
† Milostivý Josef: Nebylo noci, aby nebylo dne, čili jak praví žalmista Páně: věčným kolotočem jest život náš a není ani odechu a spočinutí, nehledě k tomu, že živly podvratné a kacířské ani pomazaných Páně nešetří. Pastýřské pak srdce Naše jest sužováno velmi a kdyby nemohlo být hůř, bylo by velmi zle, kterážto okolnost a pevná důvěra v Hospodina jsou záštitou naší nejskvělejší.
Reyl: Myslím, že slova našeho + milovaného Josefa vyčerpala a označila situaci tak, že není třeba ničeho dodávati.
Shromáždění: Tak jest. Ano, ano.
Ticho. Smrká se. Kašle. Vysocedůstojní dívají se na Veledůstojné, potom na Důstojné a tito zase naopak.
Šrámek: přiběhne celý uřícen: Ďábel! Vtělený ďábel je na zemi! Já ho našel!
Huyn: Ah, da ist der Schramek! Was hat er?
Skrbenský: Den Teufel hat er erwischt!
Huyn: So. Schön.
Šrámek: Mám ho, mám vtěleného ďábla!
Reyl: Bitru? Zaplať pánbů! Zednáři budou mít zas po radosti!
Šrámek: Žádný Bitru. Machar se jmenuje. Židé ho vykrmili, Rotšild nosil vajíčko černé slepice šest neděl pod levým ramenem, do Říma ho potom poslali –
Huyn: Weiss schon. Den Kerl kenn’ ich. Also ein Teufel.
Skrbenský: Möcht’ ich anschauen. Má gópyta?
Reyl: Znám ho. Černý je. Vypadá sic dost jak člověk, ale je skutečně ďábel. Mě, neviného, chytil několikrát a ponořil do svého varu – div jsem z toho neonemocněl.
Skrbenský: Weiss schon; das ist der, der –
Burián: Ja wohl, der, der –
Hůlka z Budějovic: Už mi také seděl na krku, ale Pánbůh mě ochránil.
Kaván z Val. Meziříčí: Měli ho u nás jednou pokrokáři. Viděl jsem ho. Pliv po mně a pálilo to a páchlo po síře.
Panna Řezníčkova: Zastupuji, prosím prostějovskou faru. Náš Veledůstojný pan farář nemohl přijít, drží se s Důstojným pánem Štanclem za vlasy a nemohou se pustit. Prohlašuji, že my taky toho ďábla známe. Pan farář mi ho několikrát odstonal. A kdyby nebylo mé péče a trochy toho plzeňského –
† Milostivý Josef: Ani já nebyl ušetřen zlomyslností jeho. Obcházel jako žernov osličí a hledal, kterak by mě pohltil, jak praví svaté Písmo. Ale já doufaje v Pána a v policii vzdoroval jsem úkladům jeho a na mně se vyplnilo předpovědění prorokovo: Nezanecháš duše mé v hrobě, aniž dáš svatému svému porušení.
Sahula, Jukl, Kitzberger: I nás sekýroval, jen což pravda!
Posel: Telegram, prosím! Z Přerova!
Burián čte:
Mě ten ďábel také zlobil.
Ve vší úctě páter Hlobil.

Světlík: l do mně píchl, ale Hospodin –
Reyl: Nejďábelštější čin jeho byl, že nám rafinovaným způsobem začal třást kapsami. Chtěl, abychom vydržovali matiční školy, dávali chudým, vzdali se všech zasloužených titulů – –
† Milostivý Josef: ano, a chodili pěšky, četli Nový Zákon a žili podle něho.
Huyn: Ein sonderbarer Schwärmer.
Reyl: A když jsme mu předhodili, že uráží takto svaté náboženství, posílal nás k obchodnímu soudu, abychom ho žalovali pro rušení živnosti!
Celý sbor: Hrůza! Hrůza! Ohavný ďábel!
Šrámek: Od dob onoho hada v ráji nebylo horšího ďábla na světě! Vele- a Vysocedůstojní pánové! Ačkoli já jsem nejmenší mezi městy judskými, myslím, že ze mně vyjde světlo, které ozáří celé Čechy a Moravu. Já četl (a slzel při tom velmi bolestí) Pašije tohoto ďábla. Vypravuje tam, jak bychom psali a jednali o a se svatým naším Spasitelem, kdyby přišel na svět dnes. Já slzel bolestí a hněvem –
Huyn: Sehr gut, lieber Schramek!
Šrámek: ale hned jsem si pomyslil: což pak ty, pekelníku, abychom ti vrátili jed tvůj do proklatého hrdla tvého a žahadlo tvé obrátili do pekelného těla tvého?
Sbor: Výborně, Výborně!
Šrámek: I haranguji, kde koho: naše ovce v obcích, naše Terezky, naše terciáře a všichni najednou cítí, že byl uražen náboženský jejich cit a protestují –
Sbor: Výborně! Výborně! Jen dál tak ve jmenu Páně!
Šrámek: A naše katolická žurnalistika musí přiložit ruku k součinosti: dmýchat do ohně, ukázat, že ďábel je ďáblem –
Sbor: On chodí po světě v hávu básníka –
Šrámek: ukázat, že básníkem není, háv ten mu strhnout.
Reyl: Ale on je trochu vytrvalý a není radno se mu přiblížit. Mám jakési zkušenosti.
Šrámek: Tenkrát v konviktě? Na klíně?
Reyl: On ví všecko a je všudy přítomen.
Sahula: A jinde se o něm nepíše? Což Mladočeši? Přece nemlčí?
Reyl: Pravda: Arne Novák, potom nějaký Marten psal, Hikl –
† Milostivý Josef: Co je to hýkl?
Reyl: Hikl, i s puntíčkem.
Šrámek: Všechno jedno. Napište, že jsou to znamenití kritici. Největší znalci našeho písemnictví. A aby to táhlo, přidejte, že jsou to lidé vskutku pokrokoví. A otiskujte ty jejich úsudky.
Sbor: Výborně! Výborně!
Kaván: Svatá pravda. Takhle na to.
Reyl: Uděláme to! Počkej ďáble, já ti zaplatím za tu kuchařku a za tu velebnou matku!
Dr.Hruban: Dovolte Vysoce- a Veledůstojní pánové! Věc ta, bude-li úspěšně a dobře provedena, bude mít i druhou dobrou stránku. My zvíříme takový rej a tolik prachu kolem toho ďábla, že se úplně zapomene na sv. Eucharistii a na všecko, co je s tím spojeno. A tak doplňuji návrh drahého spolubojovníka pátera Šrámka takto: Mluvit, křičet, ba řvát o ďáblovi – ale mlčet o tom kongresu sv. Eucharistie!
Sbor: Výborně! Výborně!
Burián: Jednohlasně přijato.
Šrámek: A volby budou u nás, volby. Zatopme tím ďáblem všem pokrokovcům!
Dr. J. Čelakovský: Jako rektor, jako Mladočech a Sokol dávám svůj souhlas!
Sbor: Výborně! Výborně!
† Milostivý Josef: A nyní do práce. Čas jsou peníze, jak praví žalmista Páně. Nebude pohoršení, aby nebylo pokoření, dodávám se sv. Pavlem.
Sbor: Do práce! Pánbů sám nám poslal toho ďábla! Vzhůru na něho!
(Rozcházejí se za zvuků písně):

Ďábel černý pekel kníže
přichází k nám blíž a blíže,
ale my se nepodáme,
my mu dáme – dáme – – dáme

Dr. Kramář vrací se se svou kohortou. Za ním Udržal.
Dr. Kramář: My to vyhráli!
Udržal: Totiž: Rusíni a Poláci –
Dr. Kramář: Rusíni? Jací Rusíni? Není Rusínů, poněvadž já nechci.
1. posel: Pan arcibiskup dal sundat lva se svatovítské věže a dal postavit na jeho místo morče.
Dr. Kramář: Nemíchám se do cizích záležitostí. Proto přijímám i to morče. Poslouchejte, Udržale, po Čechách je prý mnoho myší –
Dr. V. Tille: totiž sov, netopýrů, havranů a vran, pane doktore, jak posel hlásil, ale přejete-li si myši, jsou to myši.
Dr. Kramář: Nemíchám se do toho, to je vaše věc, Udržale.
Red. Anýž: Byl jsem na Olšanech, pane doktore, a vyřídil Julkovi, že má dát pokoj –
Dr. Kramář: Co on na to?
Red. Anýž: Odpovídal velmi nezpůsobně –
Dr. Kramář: To je proti pánubohu! Jděte tam ještě jednou, že si to zapovídám. Chci mít ticho! Nikdo ať ani nedutá! Velká politická situace je na obzoru.

*

Po Čechách ticho. Na Moravě je slyšet jen pátery bouřící lid proti ďáblovi. Na Mariánské šanci u Prahy staví zedníci dál. Ani zpívat si netroufají.
Duch Lothara Clemense Metternicha (poletaje nad zeměmi koruny svatováclavské): Tady je dobře. To jsou kraje podle mého srdce. A kdybych ještě jednou mohl ožít – pak jen tady, jen tady!

19. června 1912.