Dr. Pacák (sotvaže přečetl tento nápis): „Přivázaný kůň“? Co pak už jsem zas proved, že mi házejí na hlavu koně? A přivázaného! Tady přestává všecko! Není nevděčnějšího národa než tenhle národ český! Člověk se dře jako mezek a pak ho nazvou koněm –
Dr. Kramář: Co pak je ti Fricku? Proč už zas zlořečíš?
Dr.Pacák: Podívej! „Přivázaný kůň“! To jsem já –
Dr. Kramář: Ale Fricku, dovol a odpusť! Kdyby mínili tebe, dali by tam jiné zvíře a ne koně –
Maštálka: Cha, cha, cha! Tohle je báječný vtip! Kramář – to je vtipná hlava! Cha, cha, cha!
Dr. Pacák: Poslouchejte, Maštálko, tohle jsem si od vás nezasloužil. Zvlášť od vás ne! Už jste mě jednou udělal směšným, když jsem vám prorokoval, že neumřete jako obyčejný poslanec – –
Dr. Fiedler: Ale pánové, pánové! Myslím, že se rozčilujete zbytečně! Ze zpráv, které pronikly v poslední době na veřejnost a doprovázeny byly nejrozmanitějšími výklady, dá se nesporně souditi, a možno bezpečně jistiti, že, že, –
Dr. Tobolka: Vaše Excelence míní, že –
Dr.Fiedler: Že tím přivázaným koněm jsem já! Neboť rozumím-li dobře této metafoře, dá se vyložiti, že se mi přičítá zodpovědnost za práci v politickém oboru, která vlastně prací mojí není a považován jsem za spolutvůrce situační konstelace, na níž jsem pražádného vlivu neměl –
Dr. Kramář (uhodí pěstí o stůl): Dovolte a odpusťte, tohle je mi příliš silný tabák! Dělám já něco za vašimi zády, pánové? Nereferuj i vám poctivě o každém svém kroku? Fricek má pravdu: vděčný zrovna náš národ není! A tohle jsem si věru nezasloužil!
Maštálka: No, nerozčiluj se! Ale máš pravdu!
Dr. Groš: Pánové, myslím, že ta hádka o přivázaného koně je debatou o oslí stín, jak to stojí v jedné arabské pohádce –
Dr. V. Tille: Pan starosta ráčí podotknout, že vlastně v jedné řecké báji –
Dr.Groš: Všecko jedno. Ale jádro toho jest, že ten kůň jest přivázán ke žlabu a pak, pánové, by byla míněna jen pražská radnice a tím koněm –
Dr.Šubrt z Něm. Brodu: Chyba lávky, pane kolego, pak je míněna Živnostenská banka a tím koněm jsem –
Red. Anýž: Račte dovolit, pánové: nenaráží se tu vlastně na redakci Národních Listů?
Dr. V. Tille: Ale pak by nás dali do množného čísla přece –
Dr. Rašín: Slovem: je to bezpříkladná opovážlivost. Pár facek to zasluhuje. Ostatně, pane redaktore Anýži, rád bych věděl, kdo si dovolil seškrtat celá místa ve vídeňském reliefu k mé řeči?
Red. Anýž: krčí vyhýbavě rameny.
Dr. Tobolka: mlčí.
Dr. Rašín: Vůbec nejsem s Národními Listy spokojen –
Red. Anýž: Prosím, pracujeme, jak možno, a táhneme jak koně. Jen vedení, zdá se, že je poněkud nejednotné.
Dr. Tobolka: Pan Anýž má pravdu. Rád bych na př. věděl, jak se dostal do listu článek proti Koer-
brovi, byl to nanejvýš nepolitický a hysterický výstřel –
Maštálka: Což pak pánové nevědí, že Dr. Koerber byl největším nepřítelem českého národa? Pánové, byl jsem při tom, když týž Koerber vyhlásil na počátku své vlády přítele Kramáře za nejhezčího muže v parlamentě –
Dr. V. Tille: Nu tak tedy! A?
Maštálka: a za čas na to prohlásil zase veřejně, že nejhezčím mužem je Němec, Dr. Lecher – –
Dr. Fiedler: Ale, pánové, nechápu, jak a proč vlastně přijde tohle k tam tomu, obojí pak k Národním Listům a celek k českému národu?
Dr. Kramář (uhodí pěstí o stůl): Dovolte a odpusťte, špičkovat se nedám! Kdo nevidí souvislost a hlubší význam toho všeho, nemá ani ponětí o politice! Člověk obětuje dny, noci, nervy, zdraví, peníze národu a sklízí potom takovýhle vděk! Hrom aby vzal tu českou politiku!
Dr. Pacák: No, no, Kramáři, vždyť se obětujeme všichni! Já jsem se také obětoval a bude-li nutno, budu se s radostí obětovat zas!
Maštálka: Kramář má svatou pravdu. Musí se jednou hlasitě konstatovat, že v čele naší politiky, je to právě pan Dr. Fiedler, jenž má na té nejednotnosti přímo lví podíl –
Dr.Fiedler: Já?
Maštálka: Ano, Excelencí, Vy. A věc ta jest už staršího data –
Dr.Rašín: Neodvádějte debatu s cesty, pane kolego Maštálko! Co se týče toho obětování, o němž mluvil J. E. pan kolega Dr. Pacák, myslím, že zabráníme, s ohledem na jeho stáří pouze, všemi silami tomu, aby se už podruhé obětovat nemusil. Je nás celá řada tady, sil mladších a pružných, kteří, bude-li čas a prospěch národa toho vyžadovat, rádi se obětujeme. Já na př. –
Dr. Tobolka: Já též.
Maštálka: Ani já se nebudu zdráhat.
Dr. Pacák: Pánové, což jsem skutečně už jen přivázaným koněm? Já vím, jak to nahoře chodí, já vím, „jak se ty věci dělají“, jak říkával nebožtík Rezek. –
Dr. Kramář: No, Fricku, počkej, počkej! Ještě nehoří. Doktore Rašíne, co jste nám to ostatně spískal s tou Kunětickou? Vždyť taková ženská nerozezná místodržitele od zemského maršálka.
Dr. Rašín: Nevadí, byl to geniální tah. Ať to dopadne jakolivěk, mladočeská strana má prioritu v ženské otázce. Tak se to má dělat vždy: jiné strany takové věci vymyslí a propagují je, naše přijde a provede je.
Dr. Kramář: A co ta ženská vlastně napsala? Četl jste někdo něco?
Ticho.
Dr. Kramář: Já taky nic. A co povídá o ní ten náš – jak se jmenuje? – No, ten Arne Novotný?
Dr. V. Tille: Prosím, dr. Novák. Dr. Novák míní, že starší její věci jsou „pilné... spisovatelské ruční práce...“ zabývající se „zapletenými sexuálními problémy, které traktuje s naivní jednostraností a s rozhodným moralismem“, potom že se stala obžalovatelkou „mužské nadvlády a mužské morálky“, celkem pak: „literární kritika musí konstatovat, že zde byl velký přepych psychologické analysy, bujného umění slova a lyrického pathosu bídně utracen“.
Dr. Kramář: Pěkná akvisice.
Dr. V. Tille: Také Machar o ní psal, a docela jinak.
Dr. Kramář: Machar pro mladočeskou stranu nesmí existovat. Máme proroky vlastního chovu. –
Dr. V. Tille: Kunětická také prohlásila, že věří ve vaši hvězdu, pane doktore. –
Dr. Kramář: Ah, to je něco jiného! Pane Anýži, ať ten dr. Arne Kořínek při nejbližší příležitosti se o ní pochvalně zmíní, nezapomeňte.
Red. Anýž: Prosím, pane doktore.
Maštálka k dr. Tillemu: Vy píšete zeměpisné knihy, že?
Dr. V. Tille: Ne, to byl můj otec.
Maštálka: Však jsem si to hned myslil, že to nemůžete být vy. Měli jsme je jako učebnice na vysoké škole ve Švýcarsku.
Dr.Kramář: Maštálko, mlč!
Dr. V. Tille: Ale hlavně byly zavedeny na nižších reálkách a gymnasiích v Čechách, pane poslanče!
Maštálka: No, také, také. Vy jste tedy dramaturgem Národního Divadla?
Dr. V. Tille: Nejsem, ale mohl bych být, pravda. Já jsem reorganisovaným Mladočechem, pane poslanče. Jako přítel Tobolka a pan dr. Kramář. My přenesli smysl reální politiky do mladočeské strany –
Maštálka: A čím se tedy zabýváte?
Dr. V. Tille: Upravuji pro pana doktora Kramáře literární názory a hodlám napsat ze svých zkušeností knihu, jakousi populární čítanku pro národ s titulem: Návod, kterak se obratný člověk snadno a rychle dostane v Čechách ku předu –
Dr. Kramář: Maštálko, mlč!
Dr. V. Tille: Prosím, pane doktore!
Dr. Fiedler: Pánové, myslím, že by bylo na čase pohovořit si trochu o nynější politické situaci. Nedá se zapřít, ba, dlužno vyznati, že nevyjasněný čas nynější a zapletené poměry vyžadují co největší obezřetnosti v postupu a bedlivé rozvahy při každém kroku –
Dr. Kramář (uhodí pěstí o stůl): Pánové, dovolte a odpusťte, tady přestává všecko! Už skutečně nevím, co ještě ode mne chcete? Mé zdraví, mé nervy jsou ty tam – prosím vás, co tomu řekne Neue Freie Presse?
Maštálka: Kramář má pravdu. Myslím, že je tu okamžik, kdy nutno konstatovati, že J. E. pan dr. Fiedler neopomene žádné příležitosti, aby nedal nepřátelům naší strany látky k posměškům a poznámkám o nešvarech a rozkolu, v ní prý panujících.
Dr. Kramář: Děkuji ti, Maštálko.
Dr. Pacák: S jakousi výhradou přidávám se k mínění kolegy Maštálky. A ty, Fiedlere, co tě pořád čerti berou? Proč ryješ do nás? Vidíš, když se nám potom hází na hlavu takový název, jako je „přivázaný kůň“, má to dojista důvod jen v tvé querlulantnosti.
Dr. Kramář: Fricku, ty jsi zlatý člověk! Pánové, prosím vás, šetřte mě aspoň trochu nyní. Jak snad víte, mám mluvit pří odhalení pomníku Palackého, přijdou Rusové, musím se trochu připravit. Mé nervy jsou beztoho ty tam.
Red. Anýž: Bude to dojista největší ze všech velikých řečí, které jste dosud promluvil, pane doktore!
Dr. V. Tille: Nesporně. Bude to účtování s minulostí a program budoucnosti.
Dr. Fiedler: Ale já myslím, pánové –
Maštálka: Excelencí nechápete opravdu, že provádíte přímo kulinářskou úlohu tady?
Dr. V. Tille: Katilinářskou, chtěl p. poslanec Maštálka říci...
Dr. Tobolka: A co je tedy s tím přivázaným koněm?
Dr. Rašín: Přítel Groš se zmínil tady o jakémsi žlabu. Pane redaktore Anýži, konstatujte, prosím, zítra v Národních Listech, že já, dr. Rašín, nestojím s „Prahou“ nyní v pražádném spojení.
Dr. Kramář: Pánové, dovolte a odpusťte, abych vám řekl, že mluvíte planiny a zbytečně se rozčilujete. Žádnému z vás nenapadlo, abychom si pohovořili o věcech důležitějších. Politická situace je neobyčejně interesantní a přišla do překvapujícího obratu –
Dr.Fiedler: Pánové, nic jiného jsem nechtěl –
Maštálka: Excelencí, dovolte, račtež mít aspoň trochu ohledu –
Dr. Kramář: Maštálko, mlč! Pánové, četli jste zajisté v Neue Freie Presse, že hrabě Tisza –
Red. Anýž: My to měli také, pane doktore!
Dr. Kramář: Měli jste to? Děkuji vám, to je dobře. Tedy hrabě Tisza zdolal maďarskou oposici. Braná předloha je v Uhrách už takřka vyřízena.
Maštálka: Hrabě Tisza zvítězil ovšem jen tím, že kopíroval doktora Kramáře!
Dr. Kramář: Ano. Děkuji ti, Maštálko. Ted je na vládě rakouské, aby se vzchopila k činu. A my, pánové, máme klíč situace v ruce. A vláda ví, že s námi vše a bez nás ničeho. Pánové, co se týče braných předloh v rakouském parlamentě, vy víte, že jsou to státní nezbytnosti. Naše strana nesmí si, na místech nejvyších zjednat pověst faktiosní oposice. Chybili jsme tolikrát, teď je na čase, abychom nechybili zas. Konferoval jsem s hrabětem Stürgkhem. Vy víte, že stůně. Nemohu a nesmím prozradit všecko, co bylo předmětem našeho ujednání, ale tolik mohu říci, že poslední věta ministrpresidenta zněla doslovně, až se uzdraví a bude vidět, že se podívá, co se dá uhlídat. Myslím, že když mně to dostačilo, dostačí to i vám a celému národu. Hussareck a Hochenburger nám nevadí. To jsou jen žurnalistické machinace odbojných frakcí a frakcíček – řekněte mi otevřeně: co ti dva ministři udělali dosud proti nám? Nic, pranic. A ruku na srdce, pánové, a vyznejme, že oba jsou lepší, než jejich pověst. Čímž, myslím a doufám jsem politickou situaci a naše postavení v ní osvětlil tak, že žádný z vás nemá nejmenší pochybnosti.
Dr.Fiedler: Vážený pan předseda našeho klubu s obvyklou svou jasností řekl dojista vše, co se říci dalo, ale myslím, pánové, abychom si přece jen podebatovali o jednotlivých, abych tak řekl, bodech tohoto obrazu, neboť za svou osobu přiznávám, že mi není dosti jasno, co vlastně ministrpresident uhlídá, až bude zas vidět, dále zůstalo mi temno, máme-li bezpodmínečně hlasovat pro brané předlohy, potom, jaké bude asi stanovisko Jednotného klubu v této otázce, konečně –
Maštálka: Excelencí, už zas?!
Dr. Kramář (zrudl a chtěl zase uhodit pěstí, ale pomyslil si, že by se tuze opakoval, tedy neuhodil): Pánové, dovolte a odpusťte: řekl jsem, co jsem říci mohl a směl. Všem to stačilo, jen kolega Fiedler pronesl několik všetečných námitek. Je to smutné, že skytáme nepřátelům naší strany obraz nesvornosti a přímo nekázně. Mohl bych přejíti mlčením všecko, co pan kolega pronesl, vždyť váš klidný souhlas jest mi dostatečným důvodem. Ale abych ani pana kolegu nepřipravil snad o klidný sen a zaplašil jeho starosti (ironicky) o blaho národa, dovolím si výklady své doplnit, totiž precisuji slovy to, co vám všem, kdož jste (ironicky) nebyli zrovna profesory (smích a potlesk), ano vám, kdož jste jen pouhými politiky, bylo a jest vždy jasno: Přivázaný kůň jest – hrabě Stürgkh! (Nový bouřlivý potlesk. Řečníku se gratuluje.)

Epilog.

Já: Když vůdce mladočeského národa tak bystrozrace a takhle předem našel, koho vlastně míním svým „přivázaným koněm“, mlčím. Vlastenci, ať žije braná předloha!

6. června 1912.