I.

Dr. Kramář: Pánové, sešli jsme se, abychom se uradili o postupu naší svobodomyslné strany v příští kampani delegační. Vy víte, že politická situace je vysoce interesantní –
Dr. Koerner: Ano, provise –
Maštálka: Prosím vás, dejte s tím už pokoj. Jak slyším slovo „provise“, jsem celý nervosní.
Dr. Rašín: Mně se vedlo zrovna tak jeden čas. Ale to je všecko jen přepracování a přejde to, až se přestane o tom mluvit.
Sís: Valdštýn nemohl zrovna takhle snést kokrhání kohouta.
Dr. Kramář: Jak stojí ta aféra dnes?
Dr. Rašín: Vyšetřující komise se zeptala u starosty, dra Vejvara, Černohorského a asi dvacíti jiných – ti řekli, že nic – bylo tedy celé to obviňování mizernou lží, bídným manévrem a podlým nactiutrháním.
Dr. Kramář: No, to jsem rád. Ale tedy, pánové, zas vidíte ten český národ! A já vám přísahám, že je líp kámen na cestě tlouci, než pro takový národ pracovat.
Dr. Fiedler: Dr. Vejvar dal nám k disposici místopředsednictví ve výkoném výboru naší strany a v Karlíně resignoval; a starosta Prahy dr. Groš –
Dr. Kramář: Není ten dr. Groš vysoký a blond?
Sís: Ano, pane doktore.
Dr. Kramář: Pak ho znám. Viděl jsem ho jednou na banketu u místodržitele. A ten Vejvar je v Karlíně advokátem?
Sís: Ano, v Karlíně, pane doktore.
Dr. Kramář: Neznám ho, jakživ jsem ho neviděl – a ten tedy dal k disposici funkci? To je zajímavé –
Sís: Dovoluji si podotknouti, pane doktore, že jste sám ráčil navrhnout, abychom resignaci vzali k vědomosti –
Dr. Kramář: Já? No, vyloučeno to není. Ale patrně jsem přehlíd jmeno.
Dr. Koerner: Pánové, já myslím, že by se o těchle věcech mělo mluvit a hodně mluvit.
Maštálka: Zase provise, ne? Jsem beztoho celý nervosní z toho –
Sís: Valdštýn –
Dr. Rašín: Prosím vás, Sísi, dejte pokoj už s tím Valdštýnem! Jak přijde Maštálka k Valdštýnovi!?
Sís: Já jen chtěl –
Dr. Kramář: Když vám Rašín řekl, abyste dal pokoj, tak dejte pokoj a neroztahujte debatu!
Dr. Tobolka: Já se divím, že Přehled se dosud do toho nevložil. Čekáme na to v Národních Listech jako na boží smilování – a oni nic.
Dr. Kramář: Přehled je velmi šikovně dělaný list.
Dr. Rašín: Národní Listy ostatně nejsou také špatně vedeny –
Dr. Fiedler: Pánové, já bych si dovolil prohlásit, že se připojuji k mínění pana dra Koernera, že by se totiž mělo o těch provisích promluvit –
Maštálka: Pánové, už jsem prohlásil a myslím dost zřetelně, své stanovisko k těmto záležitostem – teď musím dodat, že nechápu, jak je možno, že ve vlastní partaji se najdou lidé, kteří tak málo šetří nervů člověka, jako jsem já, který už pouhé to slovíčko nemůže vystát –
Sís: Val –
Dr. Rašín: Prosím vás, mlčte! – A já, pánové, souhlasím úplně s přítelem Maštálkou. Račte uvážit: Komise nezjistila ani stínečku nějakého důvodu k podezření, dr. Vejvar, kterého vlastně málokdo z nás zná, vystoupil vůbec z partaje – a co je nám tedy po nějakých kšeftíčkách nějakého neznámého člověka? A co dělá pražská radnice, pánové, jsme tu dnes, abychom mluvili o postupu naší strany v delegacích, a najednou tu padne návrh, abychom rokovali, jestli Václav Březnovský ty voňavky dostal nebo ne! Pánové, to je víc než nepolitičnost, to je směšné dětinství!
Dr. Kramář: Pánové, Rašín má pravdu. A já, pánové, mám své zkušenosti ve straně. Já se vám přiznám bez mučení a mám přímo za svou povinost říci, že je už nejvyší čas, aby v Čechách byl zase slyšán hlas zdravého rozumu. Co je u nás úžasné strašné surovosti a nízkosti! Vy víte, že se nikdy nedám strhnout, abych užil slova, kterého bych se štítil užít v společnosti slušných lidí, ani když bojuji, nesvlékám rukavičky – vy víte také, že není mým zvykem mluvit o sobě a začínat každou větu svým já – já. Já myslím, pánové, že jsem pracoval tolik, že mohu už velikášství přenechat jiným – já vím, že český lid je konečně také dobrý a vděčný, z kamení, kterým zaházel své vůdce za živa, staví jim po smrti – grandiosní mohyly... (zaslzí) ale já vím také, jak to bolí, když ve vlastní straně, mezi přáteli, cítí člověk – jak se mu podkopává půda – – jak se mu ztěžuje posice – – a já, pánové – vy víte – – že nelpím na vůdcovství – já jsem ochoten každé chvíle – vzdát se všeho a jít do ústraní –
Maštálka: Šetři se, Karle! Zde vidíte, pánové, že nejen moje nervy –
Dr. Rašín: Celá ta debata byla vyvolána dětinskou nepolitičností –
Dr. Koerner: Já však myslím, pánové, že by se –
Dr. Fiedler: Já restringuji své dřívější mínění a myslí-li dr. Kramář, že myslím, jakoby on myslil – – pak je na omylu on a všichni, kteří tak myslí – –
Sís: Doufám, že Jeho Excelence promluvila tohle bez všech skrytých narážek –
Dr. Fiedler: Zajisté.
L. Čech: Pánové, myslím, že mluvím ze srdce všech, když se chápu slova a ujistím našeho drahého vůdce dra Kramáře naší neobmezenou důvěrou a neutuchající úctou. A jako muž praktického života konstatuji vám, že v našem národě zavládly poměry přímo kanibalské. Koupí-li si někdo dům, už se špitlá, že nemá čisté ruce, má-li někdo veřejnou funkci, už se řekne, že je zloděj. Pánové, tohle se mohlo dělat ve středověku, když byla inkvisice a byly přeházeny pojmy o cti, ale v dvacátém století, pánové, tohleto nejde. Já jako praktický člověk musím si říci, že chci být živ – dobrá. Mám-li být živ, musím jíst – dobrá. Ale zadarmo mi nikdo nic nedá, ani řetkvičku člověk zadarmo nedostane – musí mít tedy peníze, aby si mohl to ono koupit – dobrá. A má-li mít peníze, musí k nim nějak přijít – to je přec jasné. A čím více peněz, tím líp pro dotyčného člověka – není-li pravda? A čím víc takových dotyčných lidí, tím líp je na tom celý národ. Neboť člověk, který má, také může vydat. Nejen jídlo – dá za šaty, dá za prádlo, dá za to, ono, vypije nějaký půlitr piva, vína, tedy: podporuje živnostníky, podporuje obchod, podporuje průmysl. Peníze, pánové, musejí kolovat národem, o tom není sporu, peníze jsou krev národa a čím víc krve, tím je národu líp. Zbohatnout chceme všichni a čím víc chceme, tím víc sloužíme národnímu tělu. Já vás nebudu zdržovat, pánové, já chci jen říci, že chytí-li stranická zášť jednoho takového vlastence – a říkám s plným přesvědčením: vlastence – a vytáhne-li ho a přilepí mu etiketu, že je zloděj, že je podvodník, nebo že bral provise –
Maštálka: Už zas to slovo!
L. Čech: Prosím, já neprovokuji – naopak. Nebo že bral, řekněme tedy, úplatky, pak je to na výsost podlé, sprosté, ničemné a přímo vlastizrádné jednání petrolejnických elementů! Domluvil jsem.
Dr. Rašín: Velmi správně!
Dr. Tobolka: Znamenitě!

II.

Dr. Kramář: Pánové, račte odpustit, Čech je z našich nejlepších lidí – jsem s ním vždy velmi spokojen.
Dr. Koerner: Já bych si, pánové, dovolil, právě k těmto věcem pronést několik případných poznámek –
Dr. Kramář (podívá se na hodinky, ironicky): Pan kolega dr. Koerner dovolí a odpustí, že se osměluji jej upozornit, že všichni členové naší svobodomyslné strany mají také žaludek –
Sís: Výborně! Brilantní vtip!
Dr. Kramář: a ten žaludek že chtívá v určitém čase jíst. A poněvadž máme dnes na programu poradu o postupu naší strany v delegacích, a poněvadž jsme dosud nezačali – ač nezapírám, že pánové, kteří dosud mluvili a mínění svá pronesli, mluvili vesměs věcně, a myslím, že jim ex praesidio jmenem všech shromážděných mohu vzdát díky co nejsrdečnější – a poněvadž tři čtvrtě na dvanáct už je a ve dvanáct chceme nést naše žaludky k diner –
Maštálka: Znamenitě mluví tenhle Kramář – já ho znal už, když ještě říkával „k obědu“.
Dr. Kramář: tedy pan kolega Koerner v uvážení toho všeho dovolí, abych mu nedovolil tentokrát jeho případné poznámky pronést, poněvadž je pohledávám za nepřípadné.
Sís: Brilantně! Geniálně! Jaký humor, jaká jemná ironie!
Maštálka: Takový byl od maličkosti, tak ho znám už dávno.
Dr. Fiedler: Co se toho postupu naší strany v příštích delegacích týče –
Dr. Kramář: Ale tak pro Krista pána počkejte a neznásilňujte debatu!
Dr. Fořt: Já sice mlčel celý čas, ale k tomuto bodu –
Dr. Kramář: Lidé, s vámi by člověk z kůže vylít! Slova pronést nemůže, pánbů ví, že budu hnedle z té politiky tak nervosní jak Maštálka z těch provisí!
Dr. Tobolka: Pánové, mám sprostředkující návrh: Ať nám pan předseda dr Kramář vylíčí rakouskou situaci, potom poví, jak on si představuje postup naší strany v delegacích a pak můžeme eventuelně debatovat –
Dr. Koerner: Připojuji se k návrhu přítele dra Tobolky a myslím –
Dr. Rašín: Na to, co myslíte, je, myslím já, času dost.
Sís: Pan dr. Rašín je také muž vtipu, máme vůbec štěstí, že máme dva takové chlapíky na špici –
Dr. Rašín: Vy jste se, Síse, ostatně dobře osvědčil jako generální sekretář – přál bych si jen, abyste nyní trochu intensivněji se opřel ve venkovské žurnalistice těm názorům o té tak zvané pražské korupci. Národní Listy dělají, co mohou – naše venkovská žurnalistika nesmí také mlčet. Bylo zde nad slunce jasněji dokázáno, jak je všechno to podezřívání ničemné a bezdůvodné – teď musíte dát původce těch obvinění postavit do pravého světla. Ostře – bezohledně – slov nevybírat –
Sís: Rozumím, pane doktore, stane se.
Dr. Kramář: Je dobře, Rašíne, že na tyhle věci myslíte – já se nemohu o všecko starat.
Tobolka: Že ten Přehled nepřiskočil dosud na pomoc – mě velice mrzí. Jsem takřka otcem jeho –
Dr. Fořt: Pánové, myslím, že by nám mohl pan dr. Kramář říci pár slov o té rakouské situaci –
Dr. Kramář: Prosím, pane kolego, jen trpělivost. Já vím, že některým pánům jde hlavně o to, aby přišli v čas k tabuli, já vím, že každé slovo, které tu padne, zdá se jim být zbytečným balastem a zlodějem času – inu, musíme se s tím smířit, že už i pro naši stranu bude směrodatno, kdy přijde polívka na stůl –
Dr. Koerner: Konstatuji, prosím –
Maštálka: Radil bych vám, pane doktore, abyste nezdržoval debatu – jste beztoho jedním z těch, jichž komandantem je polívka na stole –
Dr. Kramář: Slovo mám nyní já, pánové! Že Rakousko-Uhersko je v tuze interesantní situaci, víte všichni. Špionáže Redlova a manevrové aféry v jižních Čechách – korupce v Uhrách – Canadian aféra v Cislajtanii – konečně i naše Praha nemá své věci nějak v pořádku – osud volební předlohy v Haliči – konflikty se Srbskem – válka, která hrozila naší monarchii s Černou Horou – nebudu ztrácet mnoho slov, pánové, konstatuji pouze, že to praská všude, kam se člověk podívá. Nemusím také snad odůvodňovat správnost naší vládní politiky: podporovat vládu v poměrech zdravých a vládu silnou – pánové, to dovede každý – – ale podporovat ji v takové situaci, v jaké je dnes, k tomu, pánové, patří už tužší politická páteř a obzvláštní diplomatická vyspělost, a tu my máme, pánové. Od linie, kterou jsme si vytkli jít, my neustoupíme ani na krok. Před rokem jsme si získali svým rozhodným vystoupením pro vládu a monarchii proti Srbsku velmi dobré oko nahoře, letos musíme to oko ještě rozšířit. Pánové, vy víte, že nejsem člověk bledé bázně, ale když jsem před rokem viděl to bezdůvodné nadšení našeho lidu pro ty Srby a Černohorce – věřte mi, já se chvěl obavami. Takové věci, jako akce našeho Sokola, našich lékařů a pod. – to nám škodí nahoře nesmírně. Vy mě znáte, že není v mojí povaze, abych užíval tragických a silných výrazů – ale nyní vám řeknu (a já znám mínění na místech nejvyších), že z toho mohla být na dlouhé roky druhá bělohorská katastrofa! Nekruťte hlavami, pánové, já nemohu všecko říci, co vím, povím jen, co nevím, ale buďte ujištěni, že je to pravdou a strašlivou pravdou. Už dlouho jsme se nedívali v líc neštěstím větším... A nyní na nás bude dokázat, že to byla pouze chvilková citlivost našeho lidu, jíž my, politici, jsme byli dalecí. Vy víte, že na nejvyšších místech je Herzenskindem armáda. Nu, a má být zvýšen počet rekrutů a zvýšen přiměřeně vojenský rozpočet – pánové, to povolíme, jak se rozumí samo sebou. Ale my musíme jít dál, pánové, my musíme ukázat zvláštní horlivost, a řekl bych vstříc vycházející péči o to, co je na vysokých místech především drahého. Pánové, mám návrh, na který dosud nikdo nepřipadl. Němci puknou závistí, Poláci sezelenají vztekem. A my provedem báječný politický tah, něco fenomenálního, úžasné novum v Rakousku – já chci navrhnout v delegacích, aby se našemu námořnictvu dostalo koní, abychom měli jízdní marinu!
Maštálka: Výborně! Tohle je politika velkého slohu!
Dr. Kramář: Tak podle mého mínění, pánové, lze se dostati k aktivnímu vlivu na záležitosti říše.
Dr. Koerner: Dovolil bych si jen podotknout, že se mi zdají být koně pro marinu trochu zbyteční –
Maštálka: Pánové, zde zas vidíte kletbu naší politiky – pan dr. Koerner má už zas, toť se ví, nějaké „zdání“.
L. Čech: Jsem obchodník, pánové, ale tolik vám mohu říci, že na tuhle hydru rozkolu zahyne naše strana i naše politika. Já vím, jak to náš slovutný pan předseda míní a jsem pro jeho návrh z celého přesvědčení.
Dr. Rašín: Panu kolegovi Koernerovi snad není známo, že nejnovější vojenští obrněnci mají délku Václavského náměstí a má-li takový kapitán běhat pěšky s jednoho konce k druhému, není to žádná maličkost a rád vezme koně. Kolega Fořt ostatně takové koráby viděl a dosvědčí mi to.
Dr. Fořt: Já jako bývalý ministr obchodu znám toliko lodi obchodní, a ty jsou ovšem značně menší, ale nedá se popřít, že nynější vojenští obrněnci jsou mnohdy hotoví obři.
Dr. Fiedler: To je pravda, obchodní lodi jsou menší.
Dr. Tobolka: Konečně, pánové, nejedná se pouze o moře. I na pevnině, když námořníci jsou, při parádách na př., každý hejtman od infanterie má svou kobylu a takový kapitán, nebo dokonce admirál má šlapat pěšky – považuji návrh dra Kramáře za velmi dobrý, včasný a na nejvýš politický.
Dr. Kramář: My musíme, pánové, ukázat nahoře aktivní zájem o státní záležitosti – a ten bude ilustrován mým návrhem co nejlépe.
Dr. Rašín: Rozhodně. A poněvadž myslím, že je program vyčerpán, navrhuji konec debaty. Oběd čeká.
Dr. Tobolka: Na mě taky.
(Shromáždění se rozejde. Zbude dr. Kramář s Maštálkou a Sísem).
Dr. Kramář: Vidíš, Maštálko, takhle musí člověk odřít všecko a vděku za to nemá. Servus! (Jde taky k obědu).
Maštálka: Na tom ubohém člověku leží opravdu všecko! A ještě taková oposice!
Sís: Toho Koernera musíme při příštích volbách odstřeliti To nejde takhle dál. Dám si líbit ještě takovou oposici, jako dělá dr. Fiedler... (odcházejí také.)

2. listopadu 1913.