I.

Sbor starců:

Pan Vrána: Celou noc nespal k vůli tomu Švihovi.
Pan Ježíšek: Jo, jo, povídal to v Kutné Hoře.
Pan Pondelníček: Kdo?
Pan Liška: Ježíšmarjá, člověče, co pak jste to nečet v Národních? Kdo jiný než On?!
Pan Vrána: Přece dr. Kramář.
Pan Pondělníček: Ale dovolte – kdo nespal, byl nebožtík redaktor Anýž –
Pan Vrána: Ale ne – dr. Kramář! Čtěte Národní!
Pan Pondělníček: No ať jsem Matěj – právě v Národních jsem čet, že Anýž nespal –
Pan Konopásek: Nehádejte se, vlastenci, jsme přece všichni Čechové – máte oba pravdu: nebožtík Anýž nespal tenkrát, jak se to dověděl, totiž v roce 1911 a pověděl to Jemu –
Pan Vrána: dru Kramářovi –
Pan Konopásek: ano, dru Kramářovi a dr. Kramář nezamhouřil rozčilením oka od roku 1912 až do dnešního dne. Tak tomu rozumím já.
Pan Pondělníček: No, to je něco jiného. Ale, pánové, je to sakramentská tura, nosit takovou povědomost v hlavě a neprozradit nikomu ani slovíčko. A nespat, celé noci s tím nespat!
Pan Pondělníček: Ale snad spal za to ve dne, řekněme odpoledne, po obídku jako my –
Pan Vrána: To je nápad! Ve dne zase nespí, protože má starosti o národ.
Pan Ježíšek: Jo, jo, tak takový Šviha! C. kr. okresní soudce – a dělá služby vládní policii!
Pan Vrána: To je tím, pánové, že se v Rakousku plejtvá penězi. Prosím vás: chce-Ii vláda co vědět, ať se zeptá dra Kramáře, jsme vládní stranou, poradíme, pomůžeme. A potřebuje-li něco zprudka vědět, ať se zeptá pana Penížka, je ve Vídni, je císařským radou, ať radí. Ale penězi poplatnictva se plýtvat nemá. To je můj rozum, pánové.
Pan Ježíšek: A že to ten Kramář neřekl už dřív! Takové roky si dělat noc co noc mutace a nespat, nespat, pánové –
Pan Vrána: To je politika, politika, pane Ježíšku! To máte jako v kartách: hrajete, máte trumfa, na toho trumfa držíte a bouchne-li váš protivník na vás minelkou, křísnete mu ji jasem. Proto musil dr. Kramář čekat.
Pan Ježíšek: To myslíte jako ty peníze od vlády na noviny?
Pan Liška: A je to nějaký zločin? Pan ministr Fořt to pěkně objasnil: peníze jdou od nás do Vídně a když je příležitost, ať jdou z Vídně zas k nám. Když si vláda dá sloužit, ať také platí.
Pan Vrána: Zcela správně. Má snad dr. Kramář svlíknout poslední košili? A měl on něco z těch 20.000 K? Ne. Dostali je redaktoři, tiskárna, papírník, roznašeči – peníze ty přišli mezi lid, mezi český lid. Pan dr. Fořt to skutečně velmi spravedlivě vytmavil, jak se říká, he, he, he.
Pan Ježíšek: A ten Šviha musil cítit, jak ho má dr. Kramář v kleštích. Jak mu nadbíhal, jak se mu zavděčoval – nedávno ještě při těch vyjednáváních s Němci ho za předsedu navrhl –
Pan Liška: Věděl, že má dr. Kramář trumfa na něj, a kdyby se nebylo trumflo na dra Kramáře, nebyl by ho jistě ještě vynesl.
Pan Vrána: Jo, jo, politika je jako karty. A tak jsme zas vyhráli partii.
Pan Liška: A jak slavně!

II.

Sbor bojovníků a vůdců.

Dr. Kramář: Pánové, vy víte, že není mým zvykem, abych začínal svou řeč svým já. Proto řeknu krátce: já zažil už lecos v těch našich drahých Čechách, já se neštítil žádné práce, já nešetřil svého zdraví, peněz, nervů, a proto myslím, že mám snad právo říci také jednou, co si myslím. A já myslím, pánové, že jsem podal světu důkaz o síle a pevnosti mladočeské strany. Představte si jen chronologii posledních dnů: začalo to drem Vejvarem – na to přišla pražská radnice – na to Vršovice – na to peníze z disposičního fondu na náš list a naše volby – dre Rašíne, to jste vy nám vlastně namíchal! –
Dr. Rašín: Já? Anýž a Prokop Grégr. Já nevynes nic.
Maštálka: Nemusil byste, pane kolego, Kramáře přerušovat –
Dr. Rašín: Vy mlčte, Maštálko. Máte tolik másla na hlavě, že byste neměl lézt tam, kde svítí slunce.
Dr. Fiedler: Pánové, nepřete se – pamatujte, že i zdi mají uši.
Dr. Koerner: Nevím o ničem, při ničem jsem nebyl.
Dr. Rašín: Bohužel, pane kolego, Vaše známá opatrnická taktika.
Dr. Kramář: Dejte mi domluvit. Vy víte, že snesu každou kritiku a každý odpor – ale jsou věci, které jsou proti pánubohu!
Dr. Fořt: Zcela správně.
Dr. Kramář: Pánové, já znám ten náš český život do posledního záhybu. Pánové, ať se stane sebe větší ostuda v Čechách, netrvá déle než čtrnáct dní a nebo jen tak dlouho, dokud není přikryta jinou novou ostudou.
Red. Červinka (polohlasně): To napsal J. S. Ma –
Red. K. M. Čapek: Tiše, to jmeno se nesmí vyslovit!
Red. Červinka: Vždyť já jen tak.
Dr. Kramář: A tak se tedy ty ostudy hrnuly, jedna přikryla druhou pláštěm zapomenutí, a já tvrdím, pánové, že to byl největší politický tah, který naše strana by provedla, že jsme toho Švihu měli u ledu –
Red. Hevera: Zásluha patří ovšem a jedině panu dru Kramářovi –
Red. Červinka: Také jsem chtěl konstatovat.
Dr. Kramář: Ano, já měl toho Švihu u ledu, já čekal, až –
Dr. Rašín: Totiž bylo nás více.
Maštálka: Kramář je nejlepší taktik, jakého kdy česká politika měla.
Dr. Kramář: A když už bylo zle, velmi zle, když bylo nejhůře, vyrazili jsme s ním a hodili jej – pánové, je to jako v Rusku, když se jede v zimě zasněženou stepí, kde je smečka vlků – vlci ohrožovali nás a dostali Švihu.
Red. Hevera: Geniální přirovnání!
Dr. Kramář: To je asi hrubý obrys, ale rád bych se dotkl několika jednotlivostí. Především musím konstatovat, že mě naplnilo hrdostí a uspokojením, jak si naše strana ve zlých těch dobách vedla. Pánové, co provedl Groš s tím mostem^[1] – to byl přímo státnický nápad – ten člověk je na pravém místě a drželi-li jsme jej dosud, budeme jej držet ještě pevněji. Co se týče dále těch vládních peněz – nebožtík Anýž byl tlachal –
Red. K. M. Čapek: Dovoluji si podotknout, že Anýž to byl, pane doktore, který vám tenkrát před lety dal prvé zprávy o Švihovi –
Dr. Kramář: Pravda, pravda, nebožtík Anýž byl čestný muž a na jeho karakter nesmí padnout ani stín; Hevero, konstatujte to v Národních – já chtěl jen říci, že ačkoli bylo zle, je už zas dobře. Znamenitě se držel dále kolega Fiedler – odpouštím mu za to rád všelijaké to frondeurství, kteréž tu a tam proti mně provozoval – brilantně přímo vystoupil kolega Fořt – Fořte, když jsem tu vaši železnou logiku čet, byl bych vás zlíbal – vždyť to v jádru odpovídá úplně tomu, co jsem tvrdil já: sloužíme-li vládě, ať vláda platí –
L. Čech: Šviha to myslil taky tak –
Dr. Kramář: Ale, Čechu, co to povídáte za pitomost? Mezi námi a Švihou –
L. Čech: Vždyť já udělal jenom vtip!
Dr. Kramář: Proto. Do opravdy bych si takové přírovnání zakázal. Nesmíme také opomenout žurnalistiky: Národní se držely jak tigři. Vím sic, co pánové dovedou, vím to od té doby, co jsem je koupil, ale co dokázali v posledních aferách – to by volalo do nebe, kdyby to nebylo právě ve službách strany naší. Pánové, takové šavle a fleurety nemá ani Neue Freie Presse!
Redaktoři (se tiše pýří).
Dr. Kramář: Pánové, děkuji vám!
Redaktoři (pýří se ještě víc).
Dr. Kramář: Ale nejsem ještě hotov. O naší straně jsem nucen povědít ještě slůvko. Pánové, ruku na srdce, buďme upřimni a řekněme si: nebylo přísnější obtěžkací zkoušky pro svobodomyslnou stranu, než právě ty afery posledních dnů. Pánové, ruku dám do ohně na tohle: Kdyby v kterékoli straně v Čechách, klerikální vyjímaje, stalo se to, co se stalo v straně naší, dojista by sta, ba tisíce straníků okamžitě vystoupilo a nechtělo jaktěživo o ní slyšet; poslanec, který by se domníval mít za haléř cti v těle, musil by seknout mandátem a říci, že by se mu v Kartouzích a na Borech dýchalo volněji než v této prazvláštní společnosti; a žurnalisti, třeba už jednou koupení, musili by hodit pery a jít raději za konduktéry k tramwayi, než obhajovat takovou špínu – ano, pánové, ale nestalo se to a že se to nestalo, svědčí o pevném vazivu a o betonovém stmelení strany svobodomyslné – a to, pánové, je naší ctí, naší pýchou, naší útěchou do budoucnosti!
(Hromový potlesk všech shromážděných.)
Dr. Kramář: Ale nesmíme spát na vavřínech! K práci, pánové! Situace je taková: Realistům jsme hodili židovské peníze, státoprávníkům Semily, národní sociály jsme ubili Švihou, s klerikály máme dohodu, se sociálními demokraty – Rašíne, dejte pozor, ať nedáte zas některému z nich na schůzi facku! – máme modus vivendi – tak zde stojíme jak svatý Jiří, když urazil tomu draku českému všecky hlavy –
Dr. Rašín: Ten disposiční fond, doufám, odstranil nyní dr. Teyrovský na dobro –
Dr. Kramář: Já nevím o ničem. Jakživ jsem se nestaral o peníze. Ostatně, kdybyste to byl tenkrát ve zprávě nevyslepičil, nebyl by věděl nic Anýž a Prokop a bylo by ticho. Kdo je to ten Teyrovský?
Dr. Rašín: Dělal se Škardou a nebožtíkem Sehnalem Český list.
Dr. Kramář: A ten něco prohlásil?
Dr. Rašín: Stálo to v Národních. Že těch 20.000 K poslal nějaký neznámý šlechetník Pacákovi za nějaké privátní služby –
Dr. Kramář: V Neue Freie Presse nebylo ani zmínky o tom. Víte, že nemám času číst Národní Listy. A ten neznámý je mrtev ovšem?
Dr. Rašín: Hm – to je nápad! – Ale trochu pozdě. Naopak: žije, ale nechce být jmenován – jen prý pod zárukou – –
Dr. Kramář: Pánové, už máme, myslím, těchhle anonymů až dost. Měli jsme je při Švihovi a teď zas – já nevím –
Dr. Rašín: Nějak se to udělá.
Maštálka: Bud’ bez starosti, Kramáři. Já jich potřebuji také asi deset. Zas prý němečtí továrníci dali mi na volby peníze a prý se jim psalo o ně německými přípisy –
L. Čech: Pozor, kolego! Musíte na to zostra a přesvědčivě –
Dr. Fořt: Což? Dám dobrozdání, že ani to nepovažuji za zločin. U nás se dá všecko říci –
Dr. Fiedler: To je pravda, máme vybojovanou svobodu slova v míře nejvyšší.
Dr. Kramář: Ale jen pro sebe. Fiedlere, he, he, he – těm druhým dáme po hubě, když ji otevrou.
L. Čech: He, he, he!
Dr. Kramář: No, vtip nám ještě zůstal v těch zlých časech! A co jste říkali, jak jsem obrátil ve Vídni?
Red. Hevera: Znamenitě!
Maštálka: Byl nejvyšší čas – ještě den a parlament byl zavřen.
Dr. Kramář: Hrabě Stürgkh uznal naši situaci a nevykládá mi ten radikálně oposiční obrat ve zlé – vždyť mohou být volby, a jak víte, jít do nich jako strana vládní, je vždy odiosní.
Dr. Fiedler: Střelit na konec z pistole je vždy efektní, zvlášť když vláda ví, že bylo nabito jen na slepo.
Dr. Kramář: A máme, Rašíne, ještě něco u ledu?
Dr. Rašín: Máme a nemáme. Naznačili jsme, že máme a to působí vždy – vždyť dnes není člověka v Čechách, jenž by si troufal říci o druhém, že má čisté ruce. A to není poslední zásluhou naší strany.
Dr. Kramář: Hevero, dejte pozor, co řekne Neue Freie Presse o mém oposičním vystoupení, doufám, že bude nadávat.
Red. Hevera: Právě se stalo, pane doktore, už nadává. Penížek telefonoval.
Dr. Kramář: Honem s tím do Národních a do krajinské žurnalistiky naší. To jsou nejlepší bengály, jež nám ti pitomí Němci zapalují. To u nás platí.
Red. Hevera: Stane se.
Dr. Kramář: Na zdar, pánové! Nic se tedy nestalo!

III.

Nemesis
(vznáší se nad českou zemí):

Ještě není tvá míra naplněna, nešťastný národe! Těch živých tvých jest ještě mnoho a těch mrtvol málo, tuze málo! A to ty víš a chvěješ se nejistotou a bezmocným vztekem! A ještě ti bude padat slina do tváří a znovu ještě budeš hanoben před očima národů! A pomoci ti není, dokud si sám nepomůžeš a nikdo tě nezvedne, dokud sám nevstaneš. Málo mrtvol, málo mrtvol! Klopýtat musíš přes ně, máš-li se dostat z morových bažin a otráveného vzduchu!

18. března 1914.