Staroměstské náměstí. Před sochou Panenky Marie připravená hranice. Kolem ní v půlkruhu trůny: dva vysoké purpurové a několik fialových, za nimi spousta černých sedadel. Doktoři a mistři. Lid hovořící i nemluvňata. Čas: 15. května roku tohoto.
V. Březnovský: Svatojanský ohňostroj jest jediné světlo, které ozařuje naši českou tmu.
Prof. J. Vlček: Dal jsem si přesít jen proto politické přesvědčení, abych zabránil úplnému zklerikalisování partaje mladočeských Husitů.
Prof. Arne Novák: A znamenitě se ti to povedlo. Od Prahy až do Terstu –
V. Březnovský: Žádné narážky, mladý pane! Pana starostu nedovolím urážet!
Prof. Arne Novák: Muži z lidu, víte, co praví Lessing?
Dr. Černohorský: Pardon, pane profesore, co se Lessinga týče, dovoluji si poznamenat, že to byl Němec, a už náš nesmrtelný rukopis trefně dí, že nechvalno nám v Němcích iskat pravdu –
V. Březnovský: Úplně souhlasím, Jene. Ať žije náš Rukopis!
Prof. J. Vlček: Pánové, ocitám se v trapné situaci – má minulost –
V. Březnovský: Živnost je živnost, chce-Ii člověk být živ, musí jít s dobou. A dneska jsme výhradně národem živnostníků. Celá Praha –
Dr. A. Rašín: Chcete pár facek?
V. Březnovský: No, no, no, jen se neježte zbytečně! Já myslím naši Prahu bez husích nožiček.
Dr. A. Rašín: A tak.
V. Hladík: I literatura se musí provozovat jako živnost. Kolega Březnovský má pravdu.
K. M. Čapek: Všecko je kšeft. (K prof. A. Novákovi): A kritika se taky modernisuje a stává se uměním státnickým. Gratuluji vám. Dr. Kramář –
V. Hladík: Velký dr. Kramář si ráčil povšimnouti – –
V. Březnovský: Znal jsem ho, když byl ještě malý –
V. Hladík: Pane kolego, pozor na jazyk!
V. Březnovský: A bodejť si ho dám na řetěz, ne? Velký! Víte, že v pětiposchoďových domech bývá nahoře v pátých poschodích velmi chudo?
V. Hladík: Matěji, pojď pryč, tohle nesmíme poslouchat. Četl jsi už nového Ohneta?
K. M. Čapek: Nečet a ty?
V. Hladík: Také ne, ale už jsem ho přeložil. Potřebuji peněz –
K. M. Čapek: Živnost, bratře. Pojď!
Prof. J. Vlček: Napíši serii článků o maďarisaci. Strašné poměry. Žurnalistika prodajná a korumpovaná, politické hlavy prázdné a ničemné, vzduch k zadušení, minorita brutálně potlačovaná, v obcích pašovské hospodářství – nemohu se klidně na to dívat –
Prof. A. Novák: A napíšeš to dojista dobře, jsi maďarských poměrů znalcem nejlepším. Zde v Praze –
Dr. A. Rašín: Chce už zase někdo pár facek?
Prof. A. Novák: Ale račte odpustit, pane řediteli, my – já – si chtěl pouze dovolit poznamenat, že kolega Vlček má v Praze klid a všechny zdárné, podmínky pro zamýšlenou literární práci o maďarských poměrech.
Dr. A. Rašín: A tak.
V. Březnovský: Ohňostroj bude. Nebylo potřebí ani zakročení veledůstejného pana pátera Škrdlete –
Prof. J. Vlček: Dovolte, pane městský rado, genitiv od Škrdle je zase Škrdle!
V. Březnovský: Tomu vy houby rozumíte, vy genitive jeden!
Prof. A. Novák: No, rázovité karaktery má naše partaj!
Hlasy: Už jdou, už jdou! Živé pohnutí v pražském národě. Policie postupuje od Menšího rynku a tvoří cestu. Lidé smekají a natahují krky. Otcové zdvihají děti na ramena.

Přichází kolona ostrostřelců. Mají huňaté čepice a tuze se potí, ale kráčí mužně, jakoby se nepotili. Za nimi jde školní mláďež pod dozorem katechetů. Dále komandovaní magistrátní úředníci. Městští radové. Deputace spolku spisovatelů českých „Máj“. Deputace Umělecké Besedy a Akademie. Purkmistři českých měst s pražským primátorem v čele. Primátor má řetěz. Na to nebesa, nesená třemi Excelencemi, Bráfem, Fiedlerem, Pacákem – nosič čtvrtý, dr. Kramář, jest dosud bez titulu. Pod nebesy pp. Skrbenský a Bauer v purpuru. Potom druhá nebesa, nesená pp. Anýžem, Tobolkou, Šubrtem z Něm. Brodu a Karlem Tůmou. Pod nebesy pp. Doubrava, Huyn, Hůlka a Gross v jedné řadě, v druhé Burián a ještě několik fialových pánů, jejichž jmen jsem se nemohl dopátrat. Za těmito nebesy jdou delegáti: dr. Hruban z Olomouce, dr. Šusterčič, odněkud z Krajiny a dr. Hauser, také odněkud, ale ne z Krajiny. Kostelníci, svíčkové báby, členky všelikých růženců a kongregací, děkanové, faráři, kaplani, redaktoři listů svobodomyslných i klerikálních vysloveně a zbožný lid vůbec.

Pražský starosta: Je to neštěstí, že Kramář není Excelencí, jenom Excelence by měli nést nebesa nad Jejich Eminencemi.
Erv. Špindler: Ano, ruší to sloh. Ale fešák je ten náš Karel Zlatoústý, co?
Pražský starosta: Naše strana je veskrz stranou fešných lidí.

Nositelé nebes došli k trůnům. Podnebesáci vystupují a usazují se, kam který patří. Nositelé předají nebesa kostelníkům a vmísí se mezi své věrné. Dr. Kramář rozdává blahovolné úsměvy a rukostisky.

Prof. A. Novák: Má hluboká poklona, pane poslanče:
Dr. Kramář: Servus, doktore Dvořáku!
Prof. A. Novák: Prosím, Novák!
Dr. Kramář: Ah, to vy píšete ty České Dějiny pro Laichtra?
Prof. A. Novák: Ne, to je Novotný. Já napsal dějiny české literatury –
Dr. Kramář: Ah, Flajšhansovy?
Prof. A. Novák: Ne, prosím, svoje. Také jsem psal do Národních Listů o posledních knihách Macharových –
Dr. Kramář: Ah, už vím. To bylo dobré. Byl jsem velmi spokojen.
Pan Marten: Dovolte, pane poslanče, mé jmeno je Marten.
Dr. Kramář: Ah, vy se píšete Martin?
Pan Marten: Ne, protože by to dav vyslovoval Martin. Marten, pane poslanče.
Prof. A. Novák (chce udělat vtip): Slyší také na jmeno Šebesta.
Pan Marten: Mlčte, člověče nediskretní.
Dr. Kramář: Co to máte?
Prof. A. Novák: Nic, Odborná věc. Ale už jsme jednoho názoru.
Dr. Kramář: A co ještě píšete?
Pan Marten: Psal jsem příznivě o Ohmannovi a strhal jsem knihy Macharovy –
Dr. Kramář: Ah, dobře. Nezapomenu na vás. –
Pane Hladíku, dovolte a odpusťte, povídal mi Maštálka, že jste zas napsal úžasné pitomosti ve včerejších Národních. Já to nečet, ale vyprosil bych si už jednou něco jiného od vás.
Anýž: Nebylo to tak zlé, Čapek říkal, že je to docela pěkné.
Dr. Kramář: Poslouchejte, Anýži, když už jste tady: o zanzibarském konsulátě musí být zítra úvodník. Taliáni dostali prý bití na Kerkýře a Penížek mi řek, že list náš nemá ani slova. V Belfastu promluvil lord Smith velmi důležitou řeč o plánech patagonského ministra veřejných prací, tu řeč musíme mít celou. Nansen našel prý v Gronsku dosud docela neznámý obraz Raffaelův, snad by nám moh tadyhle pan Martin –
Pan Marten: Marten, pane doktore!
Dr. Kramář: tedy pan Marten něco napsat o tom. A pan dr. Novotný –
Prof. A. Novák: prof. Novák, pane poslanče –
Lid: Ticho, ticho! Už to začíná!
Pp. Skrbenský a Bauer se zdvihli se svých trůnů. Lid a národ poklesl na kolena. Žehnání.
Skrbenský kyne Buriánovi. Týž předstupuje a čte:
„Národ český, pamětliv cti a slávy, které mu jeho nebeský patron, sv. Jan Nepomucký, v celém světě opatřiti ráčil, puzen pocity vděčnosti, rozhodl se jako odpovědí na petrolejnické útoky na miláčka svého, téhož světce z Nepomuka, podnikané, rokem tímto začínaje a ve všech příštích rocích pokračuje, ještě zvláštní Bohulibou poctou mučeníka a miláčka Páně oslaviti. Vedle ohňostroje na Vltavě, jež obvyklou munificencí zástupců vždy věrné katolické Prahy i na dále vzdor všem nevěreckým snahám bude prováděn, poctíme našeho národního světce ještě jiným ohňostrojem, nad nímž dojista splesají nebesa a kterýž tuto, před tváří Rodičky Boží bude proveden. Vysocedůstojní páni bratří, předstupte!“
– Reyl, Jukl, Sahula, Kitzberger, Kaván, Dostál-Lutinov, Posolda-Rectus-Hofer, Světlík, Šrámek, Prokop Holý předstupují. Každý nese náruč mých knih. Od Confiteoru až k těm posledním. Skládají je na dříví hranice –
P. Burián: Zvážen jest na váze a nalezen příliš lehký!
Sbor kněží: Anathema sit!
P. Burián: Kritici přední rozebrali dílo jeho a shledali, že jest hrstí otravného popele!
Sbor kněží: Proklet buď!
Prof. A. Novák: Ale jeho Řím jsem pochválil!
Dr. Kramář: Mlčte, prosím, dre Novotný!
P. Burián: Vypleníme stopy činosti jeho jak tento plevel jedovatý, zasetý jím na národa roli dědičné, jsme vytrhali, snesli a plamenům odevzdáme.
Sbor kněží: Zatracen buď!
P. Burián: Aby duše národa byla zase čistá a navrátila se na cesty, kterými my ji povedeme do slávy nebeské.
Sbor kněží: Amen!
P. Burián: I usneseno a stvrzeno slavnými přísahami, když panoval v Čechách J. E. arcibiskup kníže primas baron Skrbenský a na Moravě J. E. arcibiskup kníže Bauer a vůdcem národa byl dr. Kramář a starostou měst pražských dr. Groš – aby rok co rok takovýto ohňostroj byl zapálen na tom staroslavném Náměstí Staroměstském: letos je to činost vtěleného ďábla Machara, za rok bude následovat kazitel mládeže Masaryk, za rok na to tupitel našeho národního světce Herben, potom Volnomyšlenkáři a na to všichni ti druzí – aby zem naše byla očištěna před tváří nebes!
Sbor kněží: Amen!
P. Skrbenský kyne Karlu Tůmovi. Ten škrtne, zapálí hrst čísel Času a vstrčí je do hranice. Hranice chytne.
Sbor školních dětí pěje:

Hranice vzplála na staroměstském rynku
v ní hoří duše ďábla kacíře –

Já jdu náhodou přes náměstí a bručím si:

namluvil si jeden Raineráček
modrooké děvče!

Reyl, Jukl, Sahula, Kitzberger, Kaván, Dostál-Lutinov, Rectus-Hofer, Světlík, Šrámek, Prokop Holý, shlédli mě, zařvali, chytli a vhodili do plamenů.
Hořím.
Dr. Kramář: Tak vidíte, vždycky jsem vám říkal, že to s vámi špatně skončí.
Já: Teploučko je tu, doktore!
Dr. Kramář je pohnut, odvrací se a stírá slzu.
P. Burián: Sám Hospodin tu soudil! Hospodin zavedl sem kroky jeho!
Sbor kneží: Amen!
Dr. Hruban: Vysocedůstojný sbore knížat církevních! Velevážení vlastenci! Ve velebné této chvíli navrhuji vám, abyste i na příště řídili se intencemi soudu božího, jak se nám v této chvíli zjeviti ráčil: ať hoří i na příště díla se svými původci.
Dr. Šusterčič: Sehr gut!
Dr. Hauser: Ja wohl!
P. Bauer: Duch Páně mluví z našeho drahého bojovníka Hrubana.
P. Skrbenský: Ja ja, so so, utelame ták.
Dr. Kramář: Nemám ničeho proti tomu, naopak, bude aspoň pokoj.
Sbor školních dětí pěje:

a Bůh se zase s nebes výšin dívá
úsměvem vlídným na svou českou zem.
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
– Dohořely mé knihy zatím. Já také.
P. Bauer: Dokonáno jest. Nyní jak Bůh náš, jenž jest láskou věčnou a příkazy křesťanského milosrdenství nám kážou, pomodleme se za spásu provinilé duše: Otče náš, jenž jsi na nebesích – –

V květnu 1912.