Vody jí nepodá žádná jiná,
ale je chudobná, nemá nic,
prošvarná děvucha od Těšína,
děvucha šumná z Žermanic.

Chudoba je moje domovina,
daruj mi ruku, nemám nic,
šumná ty děvucho od Těšína,
děvucho švarná z Žermanic.

Neber jej, při bečce leží vína,
propil by duši za měsíc,
prošvarná děvucho od Těšína,
děvucho šumná z Žermanic.

Robota na štrece: nosí vína
jim roba pobledlá, vzdychajíc:
znáš ji? Hleď dobře: je od Těšína,
Maryčka tvoje z Žermanic!

Do vody dívá se a vzpomíná,
před lety jak sličná tvář zřela vstříc:
bylach nejšvarnější od Těšína,
kvíteček lepý z Žermanic.