Žil jsem jak stepní kůň svobody
ciz lidem v životě prostém,
dávno jsem zahodil do vody
skřipky s tím jediným mostem;

nevím, jak strunu tu vložili
v srdce mi bohové přísní,
hořem půl, vodkou půl opilý
vázal jsem věnec svých písní;

z bodláčí, z pokřivy nehezké,
z trní a ze slz byl uvit:
byl jsem – sto pěrunů! – ze Slezské,
jinak jsem neuměl mluvit.