Z Frydku je Bernard Žár. Proto svůj zapírá národ
- Bernard Žor.
Má rád svoji ženu, má rád svoje děti,
do kostela chodí a neděle světí,
k dobrému vede vede svůj kmen,
dbá, aby prokletých pariů řečí
dům nebyl znesvěcen,
jí aby nemluvil krom pacholka tvor,
tak to poroučí
Bernard Žor.

Z Frydku je Bernard Žár. Proto svou zapírá matku
- Bernard Žor.
Když hosty do domu si k hostině pozve,
ven z domu s matkou! Ráda se ozve
prokletých pariů řečí
nemluví, neumí lepších řeč lidí,
do krve Bernald Žor za ni se stydí :
či věčně žít bude, či věčně znět bude
prokletých pariů řeč
v domě na rynku, kde ctností je sbor,
a kde je pánem
Bernard Žor?

Zlý host přišel do domu. Na loži zmítá
jím horečka těžká a fantas ho chystá,
nadarmo mužové moudří jej léčí,
u lože žena a děti mu klečí
(na dvoře matička pláče);
v horečce prokletých pariů řečí
zpovídá, loučí a modlí se chor
Bernard Žor.

Zvoní a hlaholí frydecké zvony,
do země spouštějí rakev,
a řečí panskou modlí se sbor.
Kříž řečí panskou lže mrtvého slávu,
po skončené pouti tam mdlou složil hlavu
Bernard Žor.

Kdo vzadu to stojí a pláče a klečí
u hrobu, pánů když odešel sbor?
Tichounko modlí se bázlivým rtem
matička prokletých pariů řečí,
(nemůže jinak, není to vzdor,
nemluví jinak, kdo z Beskyd a z hor!)
aby se nevzbudil, nezlobil v hrobě
její syn dřímající,
Bernard Žor.