Jak když před dlouhým a žlutým tím murem,
- blesk hoře bil v otce a rozrazil matku,
zoufalá žena na zeď klesla skrání, -
vlekl jej, padlého obránce města,
surový Řek:

jak když pod kopytem římského jezdce,
dřevěným štítem a kamenným mlatem
máchaje darmo vstříc oceli těžké,
v prach klesl barbar:

jsme do prachu klesli a hryžeme zem.
Grofe ze zámku! Byl krásný to jezdec,
s vlajícím chocholem, blýskavohelmý?
Grofe ze zámku! Já za pluhem šel jsem,
grofe ze zámku, tys kolem mne jel.