(K OTEVŘENÍ NOVÉ ŠKOLY 9. Vl. 1935)


Rád jsem v srpnu v léta žárná
(dokud nebyl schýlen věkem)
běžel tebou, vsi má švarná,
na výšině nad Fulnekem.

Starou mapu rozestýlá
ruka - bylo dobře s námi;
moravská dědina byla
a na gruntech Sokol samý.

Tak to zprávy dávné praví,
spolehlivé, pravdě věrné.
Podmyl břeh náš příval dravý,
odcizilo se nám Děrné.

Jak to možno? - Povím, malý,
mladý, za ruku tě ujav.
synci z Děrného si brali
bohaté děvuchy z Kujav.

Ty držely mluvu svoji
v poli i při krbě černém;
děti při mamulce stojí:
pohasla řeč naše v Děrném.

Mluví kolem jen mohyly,
kde zněl předků jazyk drahý.
vidíš, že moravské byly
Čermná, Klokočov, Požahy.

V Děrném každá hlava bílá
v našem vychována slově;
mládež se nám poněmčila,
tak jak v Melči, jak v Radkově.

Nové školy vidím rysy;
ta má úkol dobrý, slavný.
vrátit tebe, Děrné, kdysi
pod moravský prapor dávný.