Z N. LUTYNĚ NA STRÁŽI POD KRAŠNIKEM


Až půjdu domů, až půjdu domů,
vyběhne moja Maryčka z domu,
budou znět zvony vesele,
bude to slavné vesele.

(Půjdeš ty, půjdeš za robu jinou:
za tu s tou kosou; stlát pod kalinou
budou ti lože přátelé,
bude to divné vesele.)

Udeří o mír, až bude po něm,
pojedu orat pluhem a koněm,
široká brázda pode mnou,
obloha čistá nade mnou.

(Udeří šavle na tvoje témě,
srazí tě s koně do černé země,
krev oči tvoje zalije,
mamulka - zem tě přikryje.)

Vesna jde, všecko se rozzelená
požene rež mi až po ramena,
klas těžký hlavu nakloní,
grunt hledí pyšno z jabloní.

(Požene oves, rež i obile,
ale požene na tvé mohyle,
na širé polské rovině,
tam kde spí dragon z Lutyně.)