Jak rád bych vás nazval jmenem,
mé dědiny, černé domky:
jedna je při Ostravici,
druhá leží za Lucinou;
v té se tmějí černé doly,
v druhé hoří rudé hutě,
v obou jeden pán.

V obou najdeš cizí školu,
cizí řečí pozdraví tě
ty děvuchy rusovlasé
a ti synci bystrých očí.
Nikomu nic nerobíme,
stebla křížem nestavíme,
pána ctíme jako Boha,
proč nám berou naši mluvu,
proč nám vzali naši školu?

Bože, kdyby vstal tak Ondráš,
Bože, to by bylo práce!
Chodil bys ty po dědinách,
chodil bys ty po Beskydách,
zatřásl bys temnou hlavou,
hrubým kyjem zamáchal bys
do daleka, do vysoka,
vyhnal bys ty cizí vrahy
mého lidu, mojí mluvy,
nestačili utíkat by
z našich Beskyd do své Modré,
či tam dolů do Dunaje.

Bože, kdyby vstal tak Ondráš:
Co to za řeč na holotách,
na holotách po Beskydách?
Co za písmo na těch hutích,
kdo ty cizí školy staví,
kdo to chodí temným borem,
či gorali vyhynuli?

Neptej se mne, bratře Ondro,
per do toho, bratře Ondro:
rozbij jim ty cizí školy,
zasyp jim ty černé doly,
rozboř jim ty rudé hutě,
vyžeň tu spřež cizí z Beskyd,
nech už to má kaftan bídný,
nech plášť zlatem vykládaný.
Per do toho, bratře Ondro!

Posílám vám z dálky pozdrav,
mé dědiny, černé domky:
když jsem chodil mezi vámi,
tak mi bylo v srdci úzko.
A ty, macku, co to zpíváš,
a čí jsou ty černé doly
a čí jsou ty rudé hutě
a kdo je jich pán?