Odru jsem přešel. A na Střebovice,
na Děhylovo a Dobroslavice.
Žultý lán řepky mi zalehl cestu,
skřivánčích písní jsem počítal ke stu,
buď zdráva, má země! Tiše svou dýcháme řečí,
sekyru v ruce Prus za stromem klečí,
na Modré straně je Hučín.

Viď, moje země, my měli se rádi? !
Na rtech a v očích mi smálo se mládí,
daleko, daleko za hory přešlo.
Zvadlých co květů a listů se vešlo
v podjeseň žití! Ticho a teskno je ve mně,
jak večer pod Beskydem: viď, moje země!
Na Modré straně je Hučín.

Tam nad Těšínem, kde Lucina šumí,
děvucha rostla, co rozbila v rumy
tesklivý život, jej sklíčila tísní:
měl jsem jen duši a trochu těch písní,
on dům ve Frydku a prsteny zlaté...
Koho si vzala? A co se mne ptáte?!
Na Modré straně je Hučín.

Kam to šlo všecko, kam se to dělo?
V cizině žiju. V dál uletělo
do nevrátima mé mládí, má láska,
v popelu sivém juž poslední praská
jiskra vzpomínky. Daleko jsou Střbovice,
v dáli Děhylovo, Dobroslavice,
na Modré straně je Hučín.