Bylo z vesny, časně z vesny.
A do Vídně po práci
smilovská děvucha táhla
po mém boku ke štaci.
Jarní teplé slunko táhne
horskou strání kamennou,
fialové zvonky stonky
ty chlupaté vyženou.

A na kopce vzhůru běží,
pěšina, nepěšina,
trhali ty prosté kvítky
židé, kupci z Těšína.
Jeď, děvucho! Na Sasůvku
vraceli se kupčíci,
po nich kvítí utržené,
zašlapané silnicí.