Viděls voje poražené
na pochodu ustupovat?
Temnou nocí strážné ohně,
bázlivé a teskné ohně,
jako ruce fosforové
spínají se v tiché prosbě,
jak bludičky po močálech,
jak horníků světla v dolech.
Bože, už je tomu dávno,
už to ani pravda není:
pod Godulou v zimní noci
mrzl jsem při strážném ohni:
díval jsem se tam k Těšínu,
viděl jsem, jak vrah náš z Beskyd,
velký, mocný, potměšilý,
dívá se na naše ohně:
Brzo uhnou, brzo zhasnou?

Vzpomněl jsem si, na Moravě
světlá voda v černou padá.
Dvě hodiny, kde se sešly,
na jih tiché město leží.
Podávám vám z dálky ruku,
stejná ruka vás tam bije,
tak jak u nás po Beskydách.
Bože, co jsem chodů světem,
jedno záští srdcem táhlo,
jeden odpor dýchal duší:
jsi-li z mojí domoviny,
rozumíš mi, nenávidět
jak já budeš celý život.
Do ciziny odešel jsem,
pryč jsem uhnul od praporu,
jak přede mnou tisíc jiných.
A dnes směšné písně zpívám,
naříká,to v mojí duši:
proč jsi uhnul od korouhve?

Po letech jsem přišel zpátky:
ticho v noci jako zlý zběh
zas jsem stanul pod Godulou.
Kde jsou naše strážné ohně?
Rozhlížím se, tam na západ,
tam na západ v Dobraticích,
blýskají se dlouhou nocí
lak bludičky po bařinách,
jak horníků světla v dolech,
jako ruce fosforové
nesmělé a teskné ohně.
Ještě žijem v Dobraticích?