V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna:
můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září.
Šťastnější národ nechť karneval miluje a zná,
Těšín mi hleděl v kolébku - ty čti mi to z tváří.

Maškarní ples jednou oknem jsem zadarmo spatřil :
Sokol a hasič a v gázových šatečkách děcko,
Španělka, Polka, s níž veselý kozák se bratřil,
bohyně, andělé, víly a čert ví, co všecko.

Městečka hlavy tři spanilé dcerky sem hledí:
Čechy a Morava, - ta třetí?. - plynou pospolu;
to bude děvče z Těšínska?. Nu, to aspoň vědí :
růžovou sukni má a černou k ní kamizolu.

V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna.
Můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září.
Šťastnější národ nechť karneval miluje a zná,
Těšín mi hleděl v kolébku - ty čteš mi to z tváří.

Pod Lysou děvuchy... uzdu jsem
vzpomínkám pustil -
chvěly se zimou a před okem ohnivým žida.
Do týdne budeš ty metlou...v zem
oči jsem spustil,
neměly prsů a se rtů jim plakala bída.