Víš jak to bývá:
když dychtivá krve zem rozepne žíznivé rty,
když pozdvihnou prapor a pohnou se v útoku vzhůru,
ty nejprvší řady, ty nejprvší zástupy čelem
polehnou - žatva děl - do země, přes ně pak kráčí
k vítězství přítel.

Zdá se a zdá se,
že polehnem jedenkrát do země kolem těch murů,
že poletí černý pták s bělavým zobákem přes nás,
že s blýskavým soudruhem vojín ze severu přijde,
ale ne přítel.

Vidím vát prapory na věžích bílého města.