Z Poremby Dombrovský Petr se dal,
děvucha běžela před ním.
Gero jel z Pětvalda, a kde kdo stál,
mžikem v prach sklonil se jedním.

Koníky černé viz, kopyt slyš buch,
zlacená uzda, hleď, svítí.
Půl kroku ještě a zachraň tě Bůh,
mohlo po děvčeti býti.

Dombrovský k děvuše - krev prchla z žil -
přiskočil, v náruč ji zchvátil,
panský bič hluboko v líce se vryl,
Petře, což abys ji vrátil?

Uhni, ve Fryštátě byla by zlá,
uhni, buď tich jen a krotký!
Krvavá rýha ti do duše plá,
Dombrovský, dost už je vodky.

Hodina přijde, den, velký den,
obzor je plameny zúžen!
Zadržte koně! Pša krev, z vozu ven!
Dombrovský, vrať, co jsi dlužen!