Tož černý byl Mazur a drsný byl Mazur.
Rád napil se vodky, bo ve štole robil,
a baba, ta nerada rozlila vodky.
Ale raz - pozdě v noc - chytla od lampy.
Pysk hryzl Mazur - bo bylo mu směšno
přes brvu vodu lít - a zbyla Halka,
Halka, co z černého vykvetla lože.

Mračil se Mazur a ve štole robil,
v Pětvaldě robil a pohladil Halku.
Rád má své horníky, kdo jich je vládcem
a z Modré bere jim pány. Ti velí nám v dolech,
mívají synky a pro synky třeba je školy.
Tam panské se řeči též naučí horníků děti.
Dobrý a šlechetný horníků pán jest,
jasného rodu - tož postaví školu.

Šklebil se Mazur a udeřil sklenkou.
Co to za školu? Tam nedám své Halky.
Přišel a zašeptal inženýr z Modré:
Co robíš, Mazure? Jasného pána to vůle:
potká tě úraz - pán ujme se Halky.
- Víc vás se jí ujme, až zůstanu v dolech,
jest děvucha švarná. Choć prostý jsem horník,
tam nepustím Halky.

Raz vybuchly plyny a zahynul Mazur.
Daleko na Polské děvucha zhasla,
rudý šat měla, na šíji korále,
Mazurča z Pětvalda. Nebylo chleba,
Fuchs Wolf se jí ujal.