(F. ERNESTOVI)

Tisíc lidí v žití zřel jsem,
zapomněl jsem docela,
ale Tebe stále vidím,
jak Ti padly do čela

černé vlasy na Plumlově,
jak pod nimi myšky dvě
(tak to byly malé oči)
dívaly se opilé.

Prchlého jsem mládí vzpomněl :
čas spěl letem sokola,
a dvě noci a den celý
šly poháry dokola.

Sám jsem, nemiluji lidí,
struna v srdci dozněla,
ale chtěl bych, by Ti padly
černé vlasy do čela,

černé vlasy jednou zase,
by pod nimi myšky dvě,
tak jak tenkrát na Plumlově,
dívaly se opilé!